Environmentální spolupráce na pozadí politického konfliktu. Případová studie vztahu Indie a Pákistánu

Abstract

V posledních letech jsme svědky zhoršování životního prostředí - tají ledovce, nedostává se pitné vody, dochází k deforestaci a desertifikaci. Přesto je environmentální bezpečnost tématem, kterému není v mezinárodním prostředí věnováno příliš pozornosti. A to i přesto, že se vědci environmentálními otázkami začali zabývat už v 60. letech minulého století. V rámci úvah o environmentální bezpečnosti se v 90. letech rozvinula myšlenka využití environmentální spolupráce jakožto nástroje k řešení environmentálních i neenvironmentálních konfliktů. Právě environmentální spoluprací na pozadí konfliktu, jako nástrojem pro řešení konfliktu, se v práci věnuji, a to konkrétně na případu Indie a Pákistánu. Vztah mezi těmito zeměmi je komplikovaný už od dekolonizace, tedy od roku 1947. Od té doby mezi státy proběhly války a konflikt není dosud uspokojivě vyřešen. Navzdory neuspokojivým politickým vztahům a opakujícím se násilným střetům se hovoří o možnosti environmentální spolupráce, která by mohla mít na oba státy pozitivní vliv a pomoci zlepšit vzájemné vztahy.

Otázka této práce zní, zda environmentální spolupráce může fungovat jako nástroj, který přiměje spolupracovat státy, mezi kterými probíhá politický konflikt. Tuto tezi jsem zkoumala ve třech konkrétních případech - Siačenský ledovec, Sir Creek a sdílení řeky Indus. Ani v jednom z těchto případů se teze nepotvrdila. V případě Siačenského ledovce a Sir Creeku existují návrhy na řešení sporu od mezinárodních či neziskových organizací, například formou mírového parku. Tato spolupráce nemůže být zahájena bez svolení politických představitelů obou zemí a ti nejsou schopni tuto spolupráci oddělit od konfliktu v Kašmíru. V případě řeky Indus státy uzavřely v roce 1960 Smlouvu o řece Indus, kterou státy sice dodržují, což je obdivuhodný úspěch, ale k žádnému vývoji vztahů mezi Indií a Pákistánem nepřispěla. V současnosti odborníci tvrdí, že z důvodů klimatických změn bude potřeba revize smlouvy. V následujících letech se tedy ukáže, zda státy jsou schopné kvůli životnímu prostředí smlouvu změnit a spolupracovat.