Administrativně správní členění České republiky Historický vývoj hlavního města Prahy

Abstract

Cílem práce bylo seznámení se s administrativně správní členěním České republiky a sjednocením pohledu na toto členění. Jistě bylo možno využít jiné možnosti, jak tuto problematiku sjednotit, ale v souladu s literaturou a praxí se mi jeví předložené sjednocení jako výstižné. Členění republiky je z hlediska územně samosprávných celků jasné a přehledné. Problém nastává se zapojením ostatních jednotek územního členění státu, protože se jedná o problematiku, která zůstává do velké míry veřejnosti nepochopena. Zmiňovaná dvojí úprava krajů (kraje jako vyšší územně samosprávné jednotky a kraje dle zákona o územním členění státu) je dosti matoucí. Význam kraje (dle zákona o územním členění státu) je patrný především z pohledu správního obvodu a z jejich rozdělení je jasný logický zájem pokrýt celé území. Ovšem v souvislosti s mnohem "známějšími" kraji jako vyššími územně samosprávnými celky, které mají roli i v tvorbě právních předpisů a jejich činnost je podstatně větší, se jeví zachování dvojího označení "kraj" jako zbytečné a nepřehledné. Přitom by se určitě dalo nalézt řešení, jak zrušit dvojí úpravu krajů a to při zrušení krajů (dle zákona o územním členění státu). V takovém případě by ale bylo potřeba nahradit jeho správní obvody buď vyššími územně samosprávnými celky, nebo by mohly být nahrazeny správními obvody obcí s rozšířenou působností. Seznámení se a z něj plynoucí komparace s historickým vývojem je důkazem, že hlavní město Praha nemá výjimečné postavení pouze dnes a jen na základě své centrální polohy uprostřed naší republiky. Složitost jejího vzniku, spojení a v neposlední řadě jejího správního členění je na první pohled jasně zřetelná. Orientace ve správě města je dosti komplikovaná záležitost, už jen s ohledem na členění hlavního města Prahy, a je zde dostatečný prostor zákonodárců, aby přišli se snahou zjednodušit orientaci a celou komplikovanou správu na území hlavního města. Jako kladné hodnotím poměrně velké pravomoci, které orgány hlavního města přenášejí na orgány jednotlivých městských částí. Přesto, že se nedá polemizovat o tom, že by jejich postavení bylo stejné jako u zastupitelstev obcí, je patrná snaha o co jejich největší zapojení do správy území. Přes určité složitosti lze zákon o hlavním městě Praze hodnotit kladně, neboť jeho potřeba specifické úpravy hlavního města Prahy je velmi potřebná. Dle mého názoru by byla potřebná ještě specifičtější (ale přehlednější) úprava členění hlavního města Prahy. Dále by mi přišlo logické, kdyby se Praha dočkala větší podpory například od vlády, která by ji měla podporovat jako své hlavní město.