Evropská identita a evropský integrační proces

Abstract

Ve své práci jsem se zabýval evropskou identitou a její rolí v evropském integračním procesu a jako hlavní hypotézu jsem si stanovil tento předpoklad: 1) V současné době je v rámci EU značný rozdíl v úrovni akceptace evropské identity politickou elitou a masou. Vedlejší hypotézy své práce jsem stanovil takto: 2a) ?Deficit demokracie v EU" je hlavním původcem rozevření nůžek identit. 2b) Víceúrovňové vládnutí v EU není principielně slučitelné s podstatou identity jedince i společnosti. Nejdříve jsem si vymezil pojem identita, hlavně pak v intencích sociologie a politologie. Díky tomu jsem narazil i na loajalitu, která se jeví jako nezbytná veličina k tomu, aby jedinec byl ochoten aktivně svoji identitu uplatňoval. Došel jsem k tomu, že loajalitu lze popsat jako intenzitu přítomnosti identity, tedy loajalita je dynamická složka, kdyžto identita je statická složka pocitu sounáležitosti v rámci sociálního konstruktu. Poté jsem se zabýval tím, jak moc je identita/loajalita nutnou podmínkou vzniku sociálního a právního konstruktu a došel k tomu, že je nutná k vytvoření státu a dobrovolnému podřízení se autoritě. Dále jsem v krátkém historickém exkurzu rozebral snahy o integraci v Evropě od hlubokého středověku až do současnosti. Výsledkem bylo zjištění, že integrační snahy zde existují již dlouho. Jenže identita jedince byla vždy vázána k panovníkovi a později k regionální identitě, která později ideologií nacionalismu přešla do národní identity a pak státního občanství. Jelikož nikdo z panovníků nedokázal dlouhodobě ovládnout celý prostor, docházelo vždy ke vzájemným vymezováním regionálních identit a díky tomu nebyly v Evropě historické podmínky pro vznik jednotné identity příhodné. Na konci práce jsem nastínil možné vývoje integračního procesu na evropském kontinentě v souvislostech z předešlého vycházejících a snažil se o vytvoření určitého vědomí souvislostí.