Vliv určení anizotropie materiálu na simulace tváření plechů

Abstract

Tato diplomová práce zkoumá vliv modelů anizotropie a metod určování meze kluzu na přesnost simulací tváření plechů, konkrétně pro vysokopevnostní ocel DP1000. Celkem jsou porovnávána dvě anizotropní kritéria plasticity, Hill48 a Yld2004-18p, a to konkrétně za podmínek hlubokého tažení při kalíškové zkoušce. Hodnoceno je několik přístupů určení meze kluzu, mezi nimi standardní mechanické metody a metody založené na měření teploty. Za pomoci metody konečných prvků jsou provedeny analýzy, včetně experimentálního ověření, které využívají kalibrované materiálové modely. Přesnost analýz je hodnocena na základě profilu zvlnění okraje kruhového výtažku. Výsledky ukazují, že přestože pokročilejší anizotropní model Yld2004-18p nabízí širší možnosti přizpůsobení reálnému chování materiálu, jeho spolehlivost výrazně závisí na kvalitě vstupních experimentálních dat. Naproti tomu jednodušší model Hill48 vykazuje za daných podmínek srovnatelnou, nebo dokonce lepší shodu s experimenty. Na základě dosažených poznatků z této práce lze učinit závěr o významu minimalizace relativních rozdílů v mezích kluzu a Lankfordových koeficientech v různých materiálových směrech. Při vývoji či výběru materiálových modelů pro simulace tváření se zdá být vhodnější soustředit se na tyto rozdíly než na absolutní hodnoty těchto parametrů.