Kam kráčejí náboženské tradice?

Abstract

Cílem práce je snaha pochopit, co se s náboženstvím, jakožto se zprostředkovatelem tradice udržující sociální kohezi, děje v pozdní moderně. Pro analýzu jsou používána data z ISSP 2008. Lineární regresivní analýza se zaměřuje na to, zda je náboženství ve společnosti vnímáno jako prvek, který má potenciál (de)stabilizovat společnost a co toto vnímání ovlivňuje. Analýza prokázala, že na nahlížení náboženství jako (de)stabilizátoru společnosti nemají přílišný vliv sociodemografické charakteristiky. Naopak statisticky signifikantní se ukázal vztah jak tradiční, tak alternativní religiozity, resp. čím více je člověk věřící, ať už v tradičním či alternativním smyslu, tím více pozitivně náboženství hodnotí. V české společnosti pak díky nízké míře religiozity převládá spíše negativní pohled na náboženství. I přes to však nelze tvrdit, že by náboženství v životech lidí nemělo žádnou funkci. V širším kontextu to vypadá, že lidé se spíše distancují od určité negativní představy náboženství, ale jejich životy jsou nadále náboženstvím strukturovány - dodržují určité rituály, hodnoty, apod. To, co tedy přispívá k sociální kohezi, můžeme označit jako tzv. inherentní religiozitu. Jsou to určité soubory věr, hodnot a přesvědčení, které vycházejí z náboženských tradic, ale jsou převedeny do jiného diskurzu pro zajištění působnosti.