Život s kočkou

Abstract

V mé bakalářské práci jsem měl za cíl zkoumat vztah člověka a kočky. V mezidruhovém vztahu může být vytvořeno velmi silné oboustranné psychologické pouto. V přístupu k mezidruhovým vztahům mne inspirovali Donny Haraway (2003) a Matei Candea (2010), kteří rekonceptualizují tyto vztahy. Jejich vztahové systémy decentralizují člověka. V mezidruhových vztazích také není zřejmé ontologické dělení na protichudné kategorizování jako je příroda a kultura, engagement (citová fixace) a detachment (citový odstup), láska a vykořisťování. Snažil jsem se také prozkoumat a popsat komunikační strategie a chování v tomto vztahu a jak dává vzniknout pravidlům, které si tyto rozdílné druhy mezi sebou nastavují. Také jsem zjistil, jaké podmínky musí kočky splňovat, aby byly vhodné pro život s člověkem. Podařilo se mi popsat nejasnost kategorií detachmentu a engagementu ve vztahu s kočkou. Tento respektující odstup detachmentu dává prostor tomu, aby vznikl velmi blízký a hluboký vztah - engagement. Tyto zvířata jsou vnímána jejich lidskými společníky na stejné úrovni jako blízký přítel nebo člen rodiny. Nejasnost kateogorií přírody a kultury je demonstrovatelná na kočkách žijících venku, ale závisejících na člověku. Kočky jsou propojeny s člověkem nejdříve skrze potravu. Jsou oportunistické a toto první spojení dává vzniknout silnému sociálnímu vztahu. Kočky musí ale splňovat standardy jako naučit se chodit na kočičí toaletu, být společenské a přátelské a nebýt agresivní. Kastrace koček je jeden z nástrojů, který pomáhá lepšímu soužití člověka a kočky oboustranně. Je to ale také nástroj, kterým lze redukovat růst kočičí populace. Zde je nejasná hranice mezi láskou a vykořisťováním (podmaněním) a engagementem a detachmentem. Každá kočka má také rozdílnou osobnost a vztah s každým člověkem. Jsou rozdílný v tom jak komunikují, jaké mají spojení s člověkem.