Řekové a smrt

Abstract

Hlavní zájem práce se soustřeďuje na zvláštní aspekty vztahu mezi homérským básníkem (aoidem) a jeho publikem. Na pozadí homérských epických básní zkoumá různé funkce tohoto vztahu a ukazuje jejich blízkost ke smrti a umírání. Rozdělení narativního prostoru Iliady a Odyssey jak je strukturováno v práci reflektuje různé vztaženosti vůči smrti a sleduje hlavní témata homérské epické poezie. Cílem je poukázat na souvislosti mezi otázkou po původu homérských eposů a postmodernistickým prohlašováním smrti autora, známého ze stejnojmenného eseje Rolanda Barthese. Práce trvá na souměřitelnosti homérského publika a dnešního čtenáře ale zdůrazňuje neoddělitelnost čtení textu a tázání se po jeho původu. Prohlášení autora za mrtvého je jen dalším z možných diskurzů. Povaha autorství je lépe vyjádřena samotným tázáním. Lidskou přirozeností je tázání, včetně tázání se po původu textu. Proto jméno Homéra zůstává alespoň částečně živé jako modalita možného autorství.