Právo na obhajobu

Abstract

Právo na obhajobu je jedno ze základních lidských práv, které je zakotveno v pramenu práva, nesoucí nejvyšší právní sílu, v Listině základních práv a svobod. Toto právo je rovněž důležitou složkou spravedlivého procesu, garantovaného Listinou základních práv a svobod. Právo na obhajobu vychází z Listiny základních práv a svobod z čl. 40 odst. 3 a je dále rozvedeno trestním řádem. Je rovněž zaručeno Evropskou úmluvou na ochranu lidských práv a svobod, kde je upraveno v čl. 6.Dle Listiny musí být obviněnému poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a dále je zde upraveno právo obviněného hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Je důležité zmínit, že za obviněného považujeme až osobu, vůči níž bylo zahájeno trestní stíhání. Pro další realizaci tohoto práva zaručeného v čl. 40 odst.3, Listiny pak použijeme § 33 trestního řádu, kde je uveden taxativní výčet práv obviněného v průběhu celého trestního řízení. Obviněný se může hájit sám nebo pomocí obhájce.Obviněný si může svého obhájce zvolit v jakékoliv fázi trestního řízení. Pokud je však obviněnému obhájce ustanoven, musí jej mít již v přípravném řízení. Právo na obhajobu patří i v Německu k základním lidským právům. Stejně jako pro Českou republiku, je pro Německo závazná Evropská úmluva na ochranu lidských práv a svobod. Právo na obhajobu je v Německu zakotveno v německém trestním řádu (Strafprozessordnung).