Turecký odklon od kemalismu a vliv této vnitropolitické změny na tureckou zahraniční politiku

Abstract

Turecko dlouhou dobu patřilo k zemi, která by se dle západních měřítek mohla stát modelem pro jiné státy. Turecká republika, jež byla založena Mustafou Kemalem Atatürkem, se stala první republikánskou formou vlády v muslimském světě. Atatürk sekularizoval stát a zavedl významné reformy a změny v turecké společnosti. V této souvislosti se mluví o ideologii kemalismu. Důležitým prvkem kemalismu bylo odstranění vazeb Turecka na osmanskou minulost. Cílem bylo přerušit vztahy s islámským Východem a usnadnit komunikaci se západním světem. Od roku 1923 provádělo Turecko razantní modernizaci s pozitivní orientací vůči Evropě. Cílem bylo převzetí evropských hodnot. V roce 1952 Turecko vstoupilo do NATO. Turecko rovněž dlouhodobě usiluje o vstup do Evropské unie. Po atentátech z 11. září 2001 se připojilo k válce proti terorismu. K Turecku se přistupuje jako k atlantické zemi. Strategické spojenectví se Spojenými státy americkými se často považuje za jeden z klíčových prvků turecké zahraniční politiky.V poslední době se však dá vysledovat určitý posun od tradičního směřování na Západ. Po mnoha letech strategické spolupráce se dokonce zdá, že se Turecko a Spojené státy americké stávají protivníky ? zvláště na Blízkém východě. Tato změna je spjata s vládou AKP pod vedením Recepa Tayyipa Erdogana. Turecká zahraniční politika se mění.. Současný kurz turecké zahraniční politiky věnuje významnou pozornost oblasti Blízkého východu. Vládní strana AKP se již od roku 2002 snaží posilovat vztahy s arabským světem. Turecký vliv dnes proniká do Sýrie, Iráku a dokonce i do Íránu. Tato částečná změna orientace na blízkovýchodní region je některými odborníky označována za návrat k politice Osmanské říše, respektive k neo-otomanismu. Cílem předkládané diplomové práce bude analýza tureckého odklonu od kemalismu a vlivu této vnitropolitické změny na tureckou zahraniční politiku. Důraz bude kladen především na období po roce 2002, kdy se k moci dostala ?umírněná islamistická? strana AKP. Hlavní hypotézou práce bude, že změna zahraniční politiky je výsledkem určitého odklonu od kemalistické ideologie.