Teplotní vymezení nízkoteplotní popouštěcí křehkosti oceli ČSN 14 260

Abstract

Předmětem této bakalářské práce je nalezení nízkoteplotní popouštěcí křehkosti oceli ČSN 14 260 (EN 10089). Jedná se o neodstranitelný stav materiálu, kterému je zapotřebí předcházet. K nalezení konkrétní teploty, kdy dochází ke vzniku nízkoteplotní popouštěcí křehkosti, byly použity mechanické zkoušky, konkrétně zkouška rázem v ohybu, tvrdost a statická zkouška tříbodovým ohybem. K tomuto účelu byly připraveny vzorky podle normy ČSN EN 2003-002. Následně byla provedena austenitizace vzorků při teplotě 860°C po dobu 12 minut a kalení do vodní lázně. Popouštění probíhalo na teploty v intervalu 190-550 °C (přibližně ve 20-50 stupňových rozestupech). Následně došlo k provedení zkoušky rázem v ohybu pomocí rázového zkušebního stroje pro měření houževnatosti drátů. Na základě úhlu výkmitu a charakteristik stroje (hmotnost závaží, úhel pádu, délka ramene) byla zjištěna nárazová práce. Pro zjištění tvrdosti bylo provedeno 5 vtisků do vzorku. Po-slední mechanickou zkouškou byla statická zkouška tříbodovým ohybem, kdy při zatěžo-vání byly zjištěny maximální hodnoty síly, při které dojde k destrukci (lomu) vzorku. Ačkoliv data skupiny vzorů vykazují jistou nesourodost, při sestavení sumárního grafu naměřených charakteristik je patrné, že ke vzniku nízkoteplotní popouštěcí křehkosti do-chází v oblasti 250 °C až 280 °C.<br>Pro úplnost byla provedena metalografie vzorků pro lepší znázornění změn ve struktuře materiálu vlivem teplotního zpracování. Pomocí mechanických zkoušek byly získány po-třebné charakteristiky pro jednotlivé popouštěcí teploty. Fotodokumentace je k nahlédnutí v příloze této práce.