Moc a vliv sovětských poradců v Československu.

Abstract

Autorova diplomová práce se zabývá působením a pobytem sovětských poradců v Československu na přelomu padesátých let. Mapuje jejich vliv ve třech mocenských složkách, na ministerstvu vnitra, obrany a hospodářství. Sovětští poradci působili na vysokých politických pozicích a byli rovni ministrům, reálně ovládli československou administrativu, kterou hodlali podřídit zájmům Stalina a Moskvy. Do československé bezpečnosti přinesli mnoho nových praktik a postupně rozvrátili a ovládli celé ministerstvo. Stáli v pozadí všech velkých monstrprocesů, ve kterých se zbavili většiny odpůrců režimu a společností prostoupila aura strachu a bezmoci. Poradci vytvořili skupinu důvěrníků, které pak ovládali a mohli je využít k nátlaku na kohokoliv, kdo jim chtěl z ministerstva bezpečnosti vzdorovat. Každý respektoval, ale zároveň se i obával sovětských poradců. Poradci také postupně pronikli na ministerstvo obrany, kde působili v nejvyšších velitelských funkcích a výrazně pomohli se sovětizací československé armády. V duchu možného dalšího světového konfliktu připravovali armádu na další válku, zvýšili její prestiž a celé Československo se stalo militantnějším národem než kdy předtím. Sovětští poradci působící v hospodářství se především zaměřili na ovládnutí uranového průmyslu v Čechách, který byl pro Sovětský svaz tak životně důležitý. Obsadili vedoucí funkce v těžební uranové komisi a fakticky měli těžbu uranu pod svojí kontrolou. Dále figurovali na vedoucích pozicích v Radě vzájemné hospodářské pomoci, kdy z této pozice určovali výrobní hospodářské plány, které byli často za hranou skutečné realizace a možností československé ekonomiky. Československé hospodářství mělo být jen zásobárnou Sovětského svazu a veškeré průmysl se zmenšil pouze na výrobu těžkého strojírenství. Ostatní sektory byly přehlíženy, a to potom rozvrátilo už tak křehkou poválečnou československou ekonomiku. Hospodářství pomalu upadalo do kolapsu a vyústilo velkou hospodářskou krizí v roce 1953, kterou pocítila drtivá většina Čechoslováků a ekonomika se z následků působení poradců ještě dlouho vzpamatovávala. Po smrti Stalina v březnu 1953 se začalo upouštět od agresivní politiky Sovětského svazu a poradců, kteří představovali výkonný orgán této politiky. Nové vedení Sovětského svazu v čele s Nikitou Sergejevičem Chruščovem začalo velice ostře kritizovat sovětské poradce a jejich dosavadní počínání a práci. Nastalo určité uvolnění napětí a přišla změna v rámci sovětské zahraniční, vojenské a ekonomické politiky, kdy pod Chruščovovým vedením se zde vytvářel nový mechanismus ovládání sovětského bloku, který už nebyl tak radikální jako mechanismus předešlý. Dosavadní moc sovětských poradců upadala a měnila se i jejich funkce. Z velikého a vlivného počtu sovětských poradců působícího v Československu se v druhé polovině padesátých let stávala pouhá hrstka jedinců, kdysi tak mocné a vládnoucí síly. Už neměli nikdy tak velké slovo, jako předtím. Sovětští poradci zasadili československé společnosti velice hlubokou ránu, kterou republika cítila ještě velice dlouho po jejich odchodu a Československo po jejich působení už nebylo nikdy stejné jako předtím.