Kulturní interpretace poruchy učení: Rodičovské interpretace dyslexie u svých dětí.

Abstract

Prvním základním teoretickým předpokladem předkládané diplomové práce je, že současná odborná definice dyslexie je chápána jako kulturně sociální konstrukt. Předpokladem práce je tedy představa, že odborná kategorie dyslexie představuje jakési formální porozumění tomu, co znamená být v rámci prostředí formálního vzdělávání v určitých ohledech (dovednostech či schopnostech) intelektuálně kompetentní a nekompetentní či intelektuálně způsobilý nebo nezpůsobilý. Jedná se tedy o převládající porozumění, které bylo generováno na základě řádu hegemonního diskurzu, v tomto případě na základě řádu pedagogicko- psychologického diskurzu.

Druhým základním teoretickým předpokladem předkládané diplomové práce je představa, že rodičovské interpretace dyslexie jsou spoluprodukovány, vyjednávány spolu s odbornou interpretací dyslexie a rovněž se odvíjí od individuálních zkušeností a představ rodičů. Jinými slovy se v práci předpokládá, že rodič dítěte s dyslexií vytváří svou specifickou interpretaci jednak na základě odborné informace o tom, co dyslexie znamená a zároveň na základě svých každodenních, osobních či životních zkušeností.

Proto cílem předkládané diplomové práce je antropologická interpretace kulturních, respektive rodičovských interpretací dyslexie. Tedy jinými slovy cílem této práce je snaha porozumět kulturním interpretacím dyslexie z mikro perspektivy rodičů dětí, kterým byla formální odbornou institucí (pedagogicko-psychologickou poradnou) stanovena tato forma intelektuální disability (dyslexie).

Proto základem předkládané diplomové práce je kvalitativní výzkum, přičemž jako konkrétní výzkumný postup k vytváření kulturních dat byla zvolena výzkumná metoda narativních rozhovorů. K analýze získaných primárních kulturních dat zaznamenaných v podobě textu byla využita tematická obsahová analýza.