Security-development nexus a jeho praktické projevy v mezinárodní politice

Abstract

Tato diplomová práce se zaměřuje na analýzu konceptu security-development nexus a jeho praktické projevy v mezinárodní politice. Po skončení studené války se charakter konfliktů změnil. Většina konfliktů se začala odehrávat uvnitř chudých a rozpadlých států. Hlavními příčinami těchto konfliktů byly chudoba, sociální polarizace, extremismus a slabé státní instituce, které nebyly schopny řešit tyto bezpečnostní hrozby. Jinými slovy, příčiny tzv. nových konfliktů vycházely ze slabého rozvoje zemí. Proto bylo jasné, že bezpečnost a rozvoj jsou neoddělitelně spojeny, a tak se objevila myšlenka security-development nexus. V úvodu práce je popsána konceptualizace security-development nexus. Od počátku 90. let se myšlenka bezpečnostně-rozvojového vztahu promítla v několika konceptech. Teoretická část práce vysvětluje počátky a výstupy konceptu security-development nexus, jako jsou např. lidská bezpečnost, reforma bezpečnostního sektoru, principy Do Not Harm a postkonfliktní rekonstrukce. Dále se teoretická část práce zabývá praktickými projevy security-development nexus v mezinárodní politice a zkoumá aktéry, kteří s tímto konceptem pracují. V závěru teoretická část pracuje s autory zaměřenými na výzkum bezpečnostně-rozvojového vztahu. Názorů na účinnost daného konceptu je spousta, proto s cílem objektivního představení konceptu se v práci popisují jak názory zástupců konceptu, tak jeho kritiků. Analytická část práce se zaměřuje na uplatnění konceptu security-development nexus na africkém kontinentu. V úvodu jsou popsané bezpečnostní výzvy, kterým čelí většina afrických zemí a následné postkonfliktní budování míru. Dále se analýza věnuje konkrétně dvěma postkonfliktním zemím Afriky - Liberii a Sieře Leone. V závěru práce je vyhodnocení hypotézy. Jejím výstupem je, že hypotéza byla nastavena správně, tedy že bezpečnostně-rozvojový vztah je základní podmínkou pro udržení trvalého míru v chudých a rozpadlých státech, zejména ve státech po ukončení konfliktu. Postkonfliktní země jsou křehké, mají slabé státní instituce, špatné ekonomické podmínky a roztříštěnou společnost. Z tohoto důvodu jsou postkonfliktní země více náchylné k opakování konfliktu a násilí. Aby byl nastolen mír a bylo zabráněno opakování konfliktu v těchto zemích, je důležité integrovat bezpečnostní a rozvojové úsilí v proces postkonfliktního budování míru. Na případech Libérie a Sierry Leone je vidět, že spojení bezpečnostních a rozvojových úsilí, zejména v oblasti reformy bezpečnostního sektoru, jsou důležitými kroky pro nastolení míru a blahobytu v postkonfliktních zemích. Nicméně proto, aby mír byl udržitelným a nedošlo ke hrozbě opakování konfliktu, bezpečnostně-rozvojové úsilí se má soustředit nejen na samotný stát, ale i na jeho obyvatele, a to prostřednictvím zajištění pracovních míst, zejména pro mládež, a splněním základních lidských práv a potřeb.