Mapování ruderální flóry a vegetace v Plzni Bílé Hoře, mapové listy: Plzeň 7-3/1 a Plzeň 7-3/3

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá ruderální flórou a vegetací městské čtvrti Bílá Hora, která je součástí města Plzeň. Celková rozloha území je 2,5 km2. Území bylo sledovano po dvě vegetační sezóny (2012 a 2013) a v roce 2014 byla tato práce technicky dodělána. Plzeň Bílá Hora byla rozdělena na dvě mapové plochy 7-3/1 a 7-3/3, které byly dále rozděleny na intravilán a extravilán. Nejpočetněji zastoupené druhy v mapovém listu 7-3/3 byly: Arrhenatherum elatius, Bellis perennis, Brassica napus subsp. napus, Calamagrostis epigejos, Conyza canadensis, Dactylis glomerata, Lolium perenne, Tanacetum vulgare, Picea abies, Pinus sylvestris, Poa annua a Trifolium pratense. V mapovém listu 7-3/1 to byly druhy: Bellis perennis, Conyza canadensis, Dactylis glomerata, Lolium perenne, Picea abies a Pinus sylvestris. Cílem práce bylo sledování rostlinných druhů v lokalitách 7-3/3 a 7-3/1, které byly zpracovány do Tab. 1 (Příloha 1). Tabulka udává početnost jednotlivých druhů, český a odborný název. Výsledkem bylo 313 rostliných druhů patřících do 70 čeledí. U jednotlivých druhů byly určeny ekologické nároky, které byly rozděleny do 5 kategorií (světelné záření, tepelné záření, půdní vlhkost, půdní reakce a nárok na dusík). V kategorii světelné záření dominovaly druhy polosvětlomilné (30 %), v kategorii tepelné záření dominovaly druhy vyskytující se v mírně teplých podmínkách (24 %), v kategorii půdní vlhkost dominovaly mezofyty (27 %), v kategorii požadavků na půdní reakci dominovaly neutrofyty (17 %) a v kategorii nároky na dusík převládaly druhy, které osidlovaly stanoviště bohaté na dusík (14 %) (FRANK et KLOTZ, 1990). Ze životních strategií dominovaly konkurenční druhy (v lokalitě 7-3/3 93 druhů a v lokalitě 7-3/1 66 druhů) (FRANK et KLOTZ, 1990). Ze životních forem dominují Hemikryptofyty (48 %) (KUBÁT et al., 2002). Dále byla v práci sledována původnost rostlin, podle které byly rostlinné druhy rozděleny na apofyty, neofyty a archeofyty. Apofytů bylo nalezeno ve sledovaném území 69 %, neofytů 13 % a archeofytů 22 %. Z archeofytů převládaly rostliny z neolitu a eneolitu (25 %). Neofyty byly dále rozděleny podle jejich původu a nejvíce druhů (54 %) pocházelo z Asie a z jiných částí Evropy (Pyšek et al., 2002). Součástí práce jsou mapy invazních rostlin (Příloha 5) a mapy společenstev (Příloha 6). Na sledovaném území bylo nalezeno 313 rostlinných druhů, z nichž bylo 41 nepůvodních a 15 invazních. Nejvíce byly zastoupeny invazní druhy Conyza canadensis s 3 456 jedinci a Impatiens parviflora s 9 156 jedinci. V lokalitě bylo nalezeno 20 společenstev. Nejtypičtější společenstvo bylo 10a (ruderální trávníky s Lolium perenne). Největší celkovou rozlohu (46 056 m? 18,75 %) mělo společenstvo Calamagrostis epigejos s nálety dřevin (11c). Celkově bylo zakresleno 575 polygonů o celkové rozloze 245 605 m?. Práce je součástí grantového projektu č. 526/06/P406: Vliv suburbanizace na druhové složení městské flóry a vegetace na příkladu Plzně.