Sport a pohybové aktivity vozíčkářů

Abstract

Tato práce se zabývá sportem a pohybovými aktivitami určenými pro osoby, které jsou ze zdravotních důvodů upoutány na invalidní vozík. Práce se zaměřuje zejména na pacienty po úrazu míchy. V teoretické části se věnuje problematice míšních poranění, sportu tělesně handicapovaných - jeho historii a významu a z teoretického hlediska nás seznamuje s vybranými možnostmi sportů a pohybových aktivit, které cílová skupina může využívat. V části praktické se práce věnuje vlivu vybraných sportů a pohybových aktivit na sledované jedince. Praktické šetření probíhá vždy na vícedenní sportovní akci, kde se klienti věnují intenzivně jedné pohybové aktivitě, při níž probíhá měření pomocí testů zaměřených na tepovou frekvenci a dosahy. Dále jsou klienti hodnoceni dvěma dotazníky, z nichž jeden slouží ke sběru anamnestických dat a druhý je standardizovaný dotazník k hodnocení nezávislosti. Testy i dotazníky jsou na konci praktické části vyhodnoceny a přiřazeny k výsledkům jednotlivých hypotéz. Výsledky ukazují, že jednotlivé sporty působí na organismus vozíčkáře po míšní lézi odlišně. Jízda na handbike a vodáctví umožňují dosažení střední zátěžové zóny tepové frekvence u testovaných s míšní lézí pod úrovní Th6, tanec na vozíku toto neumožňuje. Jízda na handbike má vliv na dosahovou vzdálenost některých probandů. V dotazníku SCIM má většina dotázaných lepší skóre než je průměr pro danou míšní lézi dle porovnané studie. Vozíčkáři účastnící se vodácké akce byli více soběstační než účastnící akce taneční. Ukončením praktické části je diskuze, ve které jsou rozebrány jednotlivé hypotézy.