Diachronní trendy násilí v historické Praze z bioarcheologické perspektivy

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá výskytem násilí v běžné pražské populaci v kontextu válečných událostí od 9. do 18. století. Na základě přímé evidence z lidských kosterních pozůstatků je možné analyzovat diachronní trendy ve výskytu interpersonálního násilí v období od raného středověku do období raného novověku. Středověk se všeobecně považuje za velice násilné období, proto se tato práce zaměřuje i na vybrané válečné události, které se konaly v Praze a jejím okolím. Součástí výzkumu bylo devět pohřebišť, která se nacházejí na území dnešní Prahy. Na vybrané jedince z těchto devíti lokalit byla aplikována metoda dle Krakowky (2017), díky které lze odhalit zranění na kostře způsobené interpersonálním násilím. Z výzkumu vyplynulo, že i běžní obyvatelé Prahy nesou známky interpersonálního násilí. Zároveň výsledky výzkumu naznačují, že násilí v průběhu času nemá tendence klesat či vzrůstat, ale že má tendence fluktuovat.