Vnitropolitické procesy a jejich vliv na zahraniční politiku SSSR v letech 1953-1964

Abstract

Po smrti Stalina probíhal mocenský boj mezi členy kolektivního vedení. Vítězem se nakonec stal Nikita Chruščov, který se zároveň stal prvním tajemníkem komunistické strany a předsedou vlády. Sovětský svaz se v tomto období snažil vymanit z naprosté izolace a obnovoval kontakty a vztahy se socialistickými a kapitalistickými státy. Na předčasném XX. sjezdu KSSS v únoru 1956 Chruščov vyhlásil možnost výstavby socialismu prostřednictvím různých cest. Představil nový zahraničně-politický koncept mírového soužití a přednesl tajný projev, v němž odsoudil kult osobnosti a diktátorství Stalina. Kritika stalinistické éry narušila stabilitu socialistických států. Etapa tání/destalinizace byla v zahraničních vztazích zanedlouho opětovně vystřídána dalším stadiem studené války. Důsledkem tání na domácí scéně bylo množství reforem, které měly za následek utvoření silné opozice uvnitř strany, která kritizovala Chruščova. Opozice se nakonec postavila proti Chruščovovi a v říjnu 1964 byl na zasedání prezidia ÚV sesazen.