Problém interpretace v koncepci Umberta Eca

Abstract

Záměrem předložené práce, jež pojednává o problému literární interpretace v koncepci Umberta Eca, je uvést a objasnit vybrané aspekty a proměny Ecovy teorie interpretace na základě jeho vlastních úvah (jež se vyvíjejí v otázce kompetence čtenáře a ohraničení jeho aktivity v rámci rozumění textu) reflektovaných v souvislosti s dobovým, tj. filozofickým a literárně teoretickým myšlením. Podle Eca spočívá správný přístup k interpretaci v hledání intence díla (tj. aby meze interpretace byly ve shodě s právy textu, což ovšem neznamená, že jsou totožné s právy autora), o níž lze hovořit pouze jako o výsledku dohadu ze strany čtenáře. Základní intencí textu je pak produkce modelového čtenáře, schopného o něm činit dohady. Iniciativa čtenáře tudíž spočívá v pátrání po modelovém autorovi, jenž je ve výsledku identický s intencí díla. Vedle teoretických konstruktů modelový autor/čtenář Eco operuje s dalším kulturním konstruktem - fikčním světem, přičemž tento "malý" svět fikčních postav, jenž je ustanoven fikčním textem, Eco označuje za handicapovaný.