Rusko-japonský spor o Kurilské ostrovy

Abstract

V této bakalářské práci jsem se snažila o nový pohled na spor Ruska a Japonska o Kurilské ostrovy skrze analýzu smluvního rámce sporu. Oba státy totiž dosud argumentují smlouvami, které mezi sebou uzavřely, když se snaží zdůvodnit své právo na území Kurilských ostrovů. Japonsko argumentuje zejména šimodskou dohodou z roku 1855, která byla v rámci sporu uzavřena jako první, Rusko pak dohodami uzavřenými během druhé světové války. Jádro sporu tvoří nejasná specifikace území Kurilských ostrovů ve smlouvách. Japonsko se snaží o navrácení čtyř ostrovů, konkrétně Iturupu, Kunaširu, Habomajského souostroví a Šikotanu. Japonsko tvrdí, že tyto ostrovy jsou součástí ostrova Hokkaidó a Rusko na ně nemá nárok. Rusko naopak argumentuje válečnými a poválečnými dohodami, ve kterých byly Sovětskému svazu přislíbeny Kurilské ostrovy, takže Rusko tvrdí, má na ostrovy legitimní nárok a spor považuje za dávno uzavřený. Spor úzce souvisel, a dosud souvisí, s děním uvnitř zemí. S šimodskou a petrohradskou dohodu souviselo otevírání Japonska světu a reformy Mejdži a také ruský průzkum východních oblastí země. Portsmouthská smlouva byla uzavřena po rusko-japonské válce. Tato válka byla vyústěním mocenského střetávání Ruska a Japonska v regionu. Válečné dohody souvisely zejména s mocenskými zájmy nejvlivnějších aktérů tehdejšího mezinárodního systému. Na poválečných smlouvách se pak odrazila realita začínající studené války. V současnosti sice probíhají jednání mezi Ruskou federací a Japonskem ohledně statutu ostrovů, ale v podstatě po téměř celou dobu studené války a i po jejím skončení stojí tato jednání na mrtvém bodě.