Plzeňské školství a jeho významné osobnosti v 19. stol.

Abstract

Studie se zabývá plzeňským školstvím během 19. stol. a také význačnými osobnostmi, které se pro jeho rozvoj přičinily. Strukturovaná je do dvou velkých bloků, přičemž první blok je zaměřen převážně na první polovinu a druhý zase na druhou polovinu 19. stol. Bloky se dále dělí na dvě rozsáhlejší kapitoly, a to na dějiny města Plzně a na osobnosti rozvíjející české školství. V části určené dějinám města Plzně jsem propojil regionální historii města a jeho okolí s historií celostátní, neboť se vývoj Plzně často odvíjel podle situace v Habsburské monarchii. Obsahově se dotýkám tereziánských reforem, aby čtenář pochopil strukturu školství počátku rozebíraného století, procesu národního obrození, které vyvrcholilo revolučními roky 1848/1849, a česko-německým vztahům v průběhu druhé poloviny 19. stol. Nezapomínám ani na reformy ve školství a jejich realizaci, zakládání spolků podporujících kulturu a vzdělanost a na dobové slavnosti sloužící k demonstraci rozvoje kultury. Jména nejvýznamnějších osobností plzeňského školství se v první polovině 19. stol. spojují hlavně s tehdejším německým gymnáziem. Působily zde takové osobnosti jako Josef Stanislav Zauper, Josef Vojtěch Sedláček či Josef František Smetana. Mimo nich jsem se zaměřil i na arciděkana Antonína Hlavana, který skrze své pravomoci velice napomohl rozkvětu plzeňského školství, a na Josefa Spudila, plzeňského zakladatele školství zaměřeného na průmysl. Další část o osobnostech pojednává již většinou o světských profesorech působících na první české reálné škole. Výjimkou je Jan Hugo Karlík, působící na německém gymnáziu, který svým způsobem zakončuje slavnou éru německého gymnázia. Osobnosti spjaté s reálnou školou jsou například její dlouholetý ředitel František Částek, učitel zeměpisu a zakladatel plzeňské knihovny Tomáš Cimrhanzl a významný polonofil František Alois Hora. Poslední osobou je ředitel české hlavní školy Jan Rychtařík.