Společná havárie jako zvláštní případ povinnosti k náhradě škody a občanskoprávní instituty s ní bezprostředně související

Abstract

Disertační práce pojednává o specifickém institutu námořního práva - společné havárii. Zaměřuje se přitom zejména na její základy - definici a její fáze a elementy. První část práce je věnována zejména historickému vývoji. Předmětem zkoumání je přitom jak římskoprávní regulace, tak ale regulace další - podrobenu zkoumání jsou texty biblické, raně a vrcholně středověké (Nomos Rhodion Nautikós a Rôles d'Oléron). Následuje pojednání o genezi nejdůležitějšího pramene současné mezinárodní úpravy - Yorsko-antverpských pravidel. Jeho součástí jsou i analýzy návazných pramenů, např. Dowdallova návrhu britského zákona o společné havárii. Celou část uzavírá pojednání o československém vývoji úpravy společné havárie. Druhá část práce se zaobírá již současnou úpravou českou, a to s přesahy do úpravy specifické mezinárodní - již zmíněných Yorsko-antverpských pravidel. Předmětem výkladu jsou v obou případech zejména shody a rozdíl v rámci definice, a to se zaměřením na tyto prvky ve vztahu právě k jednotlivým elementům fází společné havárie. Součástí této části je také krátká komparace se slovenskou úpravou a pojednání o úpravě společné havárie v právu vnitrozemské plavby. Část uzavírá rozbor nejasností české úpravy ve vztahu k obecnému pojmu povinnosti k náhradě majetkové újmy - škody. Třetí část obsahuje rozbor teoretického konceptu pojmu přičitatelnost. Tato část zejména obhajuje sjednocení chápání pojmu a předestírá možnosti jeho širšího využití v teoretických koncepcích ve vztahu k povinnosti náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Závěrem této části je pak předestřena možnost užití konceptu při úvahách o zařazení společné havárie do systematiky právní regulace českého právního řádu. Čtvrtá část práce zkoumá procesní otázky tzv. dispašního řízení, přičemž předkládá několik řešení, jak postupovat při možnosti budoucí revize její úpravy. Pátá část je pak části komparatistickou, přičemž ke srovnání s českou národní úpravou byla vybrána úprava německá. Kromě řešení otázek týkajících se společné havárie má disertační práce ještě další rozměr. Autor představuje možnosti teoretického využití tzv. teorie her pro vytváření a interpretaci právních norem. O teorii her je přitom pojednáno přímo v úvodu, kde je jako výkladová pomůcka využit lapidární model kuní smlouvy. Aplikace této metody na společnou havárii je pak provedena v závěru práce, jelikož využívá všech ucelených znalostí, které byly v průběhu jejího zpracování získány.