Uplatnění vyprávěcího postupu ve vybraném textu z 15. století

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá zkoumáním jazykových prostředků vyprávěcího slohového postupu ve vybraném textu z 15. století. Konkrétněji se zaměřuje na slovesa jakožto hlavní nositele děje a časové posloupnosti vyprávění. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje shrnutí základní problematiky týkající se vyprávěcího slohového postupu, slovesných časů, vidu a přechodníků. Zároveň obsahuje také stručné představení pramene, povídky o Bruncvíkovi. Praktická část je rozdělena a dvě kapitoly. První z nich se zabývá kvantitativní analýzou slovesných tvarů z hlediska kategorie způsobu, času a vidu a také tvary přechodníků. Ve druhé části sledujeme slovesné tvary z hlediska jejich užití, tedy jakým způsobem jsou v textu zastoupeny ve větách vedlejší příslovečných časových a přechodníkových konstrukcích. Z naší analýzy 325 zkoumaných sloves vyplývá, že ve zkoumaném textu jsou stále v hojné míře zastoupeny jednoduché slovesné časy pro minulost - aorist a imperfektum, ale v pásmu vypravěče už převažují tvary sloves ve tvaru perfekta. Zároveň z ní vyplývá, že jsou poměrně často zastoupeny přechodníky. Vyskytují se zde přechodníky přítomné vidu nedokonavého (nejčastější) i nedokonavého a přechodníky minulé vidu utbořené od sloves dokonavého. Autor v několika případech utváří přechodníky chybně. V rámci naší analýzy slovesných tvarů z hlediska jejich užití v této práci analyzujeme celkem 16 dokladů vět vedlejších příslovečných časových a 33 přechodníků a přechodníkových konstrukcí. Věty vedlejší příslovečné časové jsou zkoumány dle toho, zda rozvíjí věty vedlejší nebo hlavní a dle kategorie času. Přechodníky a přechodníkové konstrukce jsou rozděleny do kategorií dle jejich formy - tedy na přechodníky nerozvité, na přechodníkové konstrukce rozvité dalšími větnými členy a na přechodníkové konstrukce rozvité za pomoci vět vedlejších. Dále je zkoumáme dle jejich funkce. Sledujeme, zda vyjadřují současnou či předčasnou okolnost děje řídícího slovesa, nebo zda nesou i jiné významy. V několika dokladech se ve vybraném textu vyskytovaly přechodníkové konstrukce, v nichž přechodník plní funkci verba finita a polovětná konstrukce je tak spíše konstrukcí větnou ve funkci věty hlavní nebo vedlejší.