Hypolipidemická léčba z pohledu klinického biochemika

Abstract

Poruchy metabolismu lipidů (dyslipidemie) jsou metabolická onemocnění hromadného výskytu. Hypercholesterolemie představuje hlavní rizikový faktor aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění (KVO), hypertriglyceridemie může být rizikovým faktorem akutní pankreatitidy. Hypolipidemická léčba je základní součástí strategie prevence i léčby těchto nemocí. Může být nefarmakologická a/nebo farmakologická. Hypolipidemika jsou léčiva určená k terapii dyslipidemií. Lze jim přičíst obrovský přínos v redukci kardiovaskulární morbidity a mortality v posledních třiceti letech. Dnes patří mezi široce předepisovaná léčiva a lze říci, že se s nimi setkávají lékaři většiny odborností. V posledních letech zažíváme velký boom ve vývoji nových hypolipidemik. Na pracovištích klinické biochemie často fungují tzv. lipidové poradny, kde pracují lékaři kliničtí biochemici, kteří se zabývají diagnostikou a léčbou dyslipidemií prakticky. Ti musejí znát detailně všechny informace o hypolipidemicích (jejich indikace, kontraindikace, žádoucí i nežádoucí účinky, interakce apod.). Dále na pracovištích klinické biochemie pracují čistě laboratorní lékaři, kteří provádějí mimo jiné tzv. lékařskou kontrolu výsledků. Při ní posuzují, zda výsledky laboratorních testů jsou pravděpodobné, hodnotí jejich změny v čase, hledají event. chyby (zejm. preanalytické a analytické), konzultují patologické či nepravděpodobné výsledky s klinickými lékaři. I tito odborníci by měli mít znalosti v oblasti hypolipidemické léčby, která je jistě velmi častou příčinou změn výsledků lipidového profilu pacientů. Tyto změny mohou být zachytávány při lékařské kontrole výsledků a vzbuzovat podezření na nějakou chybu. Tento článek se věnuje účinku hypolipidemik, které máme v současné době k dispozici a se kterými se můžeme setkat, ať už v praxi klinické či laboratorní.Lipid metabolism disorders (dyslipidemia) are metabolic diseases with a high prevalence. Hypercholesterolemia is a major risk factor for atherosclerosis and cardiovascular disease (CVD), while hypertriglyceridemia may be a risk factor for acute pancreatitis. Lipid-lowering therapy is a fundamental part of the strategy for preventing and treating these diseases. It may be non-pharmacological and/or pharmacological. Lipid-lowering drugs are medications used to treat dyslipidemia. They have made an enormous contribution to reducing cardiovascular morbidity and mortality over the past thirty years. Today, they are among the most widely prescribed drugs and can be found in the practices of most medical specialists. In recent years, there has been a boom in the development of new lipid-lowering drugs. Clinical biochemistry departments often have lipid clinics staffed by clinical biochemists who deal with the diagnosis and treatment of dyslipidemia in practice. They must have detailed knowledge of all information about hypolipidemics (their indications, contraindications, desired and undesired effects, interactions, etc.). In addition, clinical biochemistry departments employ purely laboratory physicians who, among other things, perform medical checks of results. During these checks, they assess whether the laboratory test results are plausible, evaluate changes over time, look for possible errors (especially preanalytical and analytical), and consult with clinicians about pathological or implausible results. These experts should also have knowledge of hypolipidemic treatment, which is certainly a very common cause of changes in patients' lipid profiles. These changes can be detected during medical review of results and raise suspicion of an error. This article focuses on the effects of hypolipidemic drugs that are currently available and that we may encounter in clinical or laboratory practice.