Způsoby měření permeace kompozitních materiálů

Abstract

Standardní navíjené kompozitní nádrže typu 3 nebo 4 využívají vnitřní nepropustnou kovovou nebo polymerní vrstvu tzv. liner, který sice dobře zabraňuje pronikání plynu nebo média z nádoby jeho stěnou, zvyšuje však hmotnost nádoby. Proto roste zájem o nádrže typu 5. Jejich znakem je, že jsou schopny udržet uchovávaný plyn uvnitř bez použití lineru. Dostatečnou nepropustnost kompozitní stěny je třeba prokázat experimentálně. V současné době se využívá několika metod pro měření propustnosti tzv permeace. Hlavní nevýhodou je jejich náročnost na vybavení a realizaci. Proto byla navržena nová, zjednodušená prvotní metodika, která pracuje se vzduchem. To umožní porovnávat permeabilitu různých kompozitních materiálů a skladeb relativně mezi sebou a umožní výběr vhodných variant pro náročnější metody zkoušení. Dále je navržena úprava této metody pro užití i jiných plynů a pro možnosti porovnání výsledků se standardními metodami.