Místo sňatku v případě svatby katolíka a nepokřtěné osoby v latinské církvi – návrh kritérií

Abstract

První křesťané slavili manželství podle zákonů a zvyků toho národa, ke kterému patřili, pouze bez prvků, které případně patřily k pohanskému kultu. Brzy začali manželství promýšlet také teologicky a ke slavení sňatku začali přidávat liturgické prvky. Postupným vývojem vznikly normy, které katolickým křesťanům předepisovaly uzavřít manželství v kostele. Uzavírání manželství mimo posvátný prostor bylo považováno za spíše nežádoucí výjimku. V dnešní době se ale stále častěji objevuje přání katolických křesťanů z rozličných důvodů slavit manželství mimo posvátný prostor. Článek se zabývá touto otázkou a snaží se nastínit kritéria vhodnosti pro takovou volbu.

The first Christians celebrated marriage according to the laws and customs of the nation that they belonged to, only without the elements that may have been part of a pagan cult. They soon began to think about marriage in a theological way as well and began to add liturgical elements to the celebration of marriage. Gradually, norms emerged that prescribed Catholic Christians to marry in church. Entering into a marriage outside the sacred space was considered a rather undesirable exception. Today, however, more and more Catholic Christians wish, for various reasons, to celebrate marriage outside the sacred space. The article deals with this issue and attempts to outline the criteria for the appropriateness of such a chose.