Symboly, znaky naší civilizační doby.

Abstract

Moje práce vypadá jako velký ruch a chaos, který popisuje a ukazuje náš dnešní svět. Obrazy se zdají být tak rozptýlené, jako by se člověk díval blyším okem nebo okem novorozence, který se nemůže jednoduše soustředit na to, co se děje nejen na plátně, ale také na dnešní uspěchaný život, kterému čelíme každý den. Podle mého názoru dnešní generace absorbuje tolik informací bez hlubšího poznání nebo porozumění, jednoduše konzumujeme, aniž bychom věděli proč a jak. Sobour obrazů mé diplomové práce se skládá z deseti pláten na bázi bavlny o rozměru 1,5 x 1 metr. Olejové barvy jsem používala kvůli svému nejvyššímu barevnému rozsahu, také díky svým specifickým vlastnostem významně přispěl k mé práci v jeho pomalém sušení - něco paradoxně obráceného ze spěchu světa. Většina mé práce byla provedena bez přípravy nebo náčrtu, co jsem cítila, že jsem malovala. Mnohokrát jsem jednoduše mačkala barvu přímo z tuby jako způsob vyjádření, abych vytvořila náhodný okamžik barvy. Silný přínos mé diplomové práce spočívá v zobrazení dnešní doby, která je ničena silným vlivem spěchu přicházejícího z města. Lidé žijí v neustálém spěchu, zejména ve velkých městech, kde se objevuje stále méně přírody. Lidé ztrácí kontrolu nad časem, utrácejí je méně efektivně a důležitěji, aniž by se ponořili do přirozeného a zdravého vánku. V současné době je celková generace a dnešní mládež silně ovlivněna

umělou technologií a sociálními médii. Technologie má samozřejmě své vlastní místo a vlastní typ užitečných vlastností, na druhé straně má také mnoho negativ v ovlivňování mysli. Chtěla bych proto, abychom se k přírodě chovali alespoň trochu lépe, i když už nebudeme mít blízký vztah nebo horší, pokud budeme mít k přírodě pouze povrchní spojení, například prostřednictvím příspěvků na instagramu. Používám symboly, hashtagy, emodži, naše dnešní způsoby komunikace. Zobrazuji kosti v jedné barvě, záměrně používám jednu barvu a uvědomuji si rovinnost, kterou vytváří v obraze. Kosti představují představu o čase nebo konkrétněji skutečnost, že nemáme čas, protože nakonec není "čas anatomicky dobře malovat kost". Prošla jsem mnoha změnami a hluboce si uvědomuji pokaždé, když se zhmotnil svět, jak konzumujeme sobecké tóny masa, jak zacházíme nejen se zvířaty, ale se sebou, s přírodou. Doufám, že moje poselství prostřednictvím mých obrazů pohled na naši generaci, naši celkovou civilizaci, bude jasné a bude inspirovat někoho, aby hluboce přemýšlel o sobě a jejich postavení a chování ve svém vlastním životě.