Současná česká rodina a konstrukce příbuzenské paměti.

Abstract

Práce se zaměřuje na zmapování rodinné kolektivní paměti. Vychází z konceptu kolektivní paměti Maurice Halbswacha, která je aplikována na konkrétní sociální instituci, a to na rodinu. Rodinná paměť je tedy zkoumána vy smyslu množství informací, jaké jednotliví účastníci výzkumu mají o svých rodinných příslušnících a o svých předcích. Výzkum mapuje i další možnosti předávání kolektivní paměti, stejně tak jako nejčastější případy ztráty sdílení rodinné paměti. Kvalitativní výzkum je proveden formou polostrukturovaných rozhovorů v pěti rodinách. V každé rodině vždy dva rozhovory s mladší generací a generací jejich rodičů. Závěry výzkumu se vztahují zejména k rozlišování respondentů mezi rodinnou a příbuznými. Jako rodina byli označováni ti, ke kterým měli účastníci výzkumu silné citové pouto, zatímco za příbuzné byli označování ti, se kterými je pojil pouze biologický či sociální vztah. S těmi, kteří byli označeni jako rodina, se také respondenti častěji stýkali a sdílení informací bylo mnohem vyšší, než v případě příbuzných. Obecně lze tedy říct, že mezi rodinnými příslušníky, kde existují vyšší citové vazby, je existence rodinné paměti, její sdílení a předávání mnohem vyšší než u příbuzných bez silného citového pouta. Druhým hlavním závěrem pak bylo, že mezi jednotlivými generacemi nebyl shledán velký rozdíl v obsahu a množství informací, které o rodinných příslušnících či rodině měli. Nejdále do minulosti se respondenti dostali vždy ke generaci rodičů svých prarodičů, ale v těchto případech byly již poznatky velmi stručné. Zajímavou částí výzkumu je srovnání vnímání příbuzných a rodiny v rozvedených rodinách.