Role odborové organizace jako zástupce zaměstnanců v komparaci s radou zaměstnanců a zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Abstract

Diplomová práce se zabývá problematikou sociální reprezentace zaměstnanců v českém pracovním právu, a to nejen z hlediska analýzy a zhodnocení současné právní úpravy, ale též z hlediska legislativního vývoje během posledních několika let. Práce také poukazuje na základní rozdíly mezi jednotlivými zástupci zaměstnanců. Skládá se z pěti hlavních částí. V úvodu je objasněna pozice kolektivního pracovního práva v rámci systému pracovního práva. Na úvod plynule navazuje první část práce, která pojednává ve dvou kapitolách o tom, jak se v průběhu doby vyvíjely kolektivní pracovní vztahy na našem území. Obsahem první kapitoly je porovnání významu kolektivních vztahů v minulosti a dnes. Druhá kapitola potom poskytuje ucelený přehled legislativního vývoje kolektivních pracovních vztahů během posledních několika let. V novém zákoníku práce, který vešel v účinnost dne 1. 1. 2007, byla ponechána celá řada ustanovení dávající odborové organizaci takové kompetence, které dle názoru pléna Ústavního soudu České republiky takové organizaci nepřísluší. Druhá část je věnována principu zastupování zaměstnanců v pracovněprávních vztazích. Tato část práce rozebírá různé typy zástupců zaměstnanců a jejich práva, která jsou pro větší přehlednost a možnost komparace rozdělena na ta, která náleží všem zástupcům zaměstnanců bez rozdílu, a na ta, jimiž disponují výhradně jen odborové organizace. Cílem této části je mj. definovat postavení odborové organizace jako jedné ze stran kolektivního vyjednávání reprezentující zaměstnance. Další kapitola je zaměřena na problematiku dalších zástupců zaměstnanců vedle odborové organizace, a sice radu zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Na závěr této části je zařazeno shrnutí základních rozdílů mezi jednotlivými variantami zástupců zaměstnanců. Následující část práce rozebírá přístup zaměstnanců k nadnárodním informacím a projednáním. Jak napovídá její název, tato část detailně popisuje proces vzniku evropské rady zaměstnanců a objasňuje její funkci. Část věnovaná budoucímu vývoji právní úpravy zástupců zaměstnanců posuzuje vhodnost stávajícího právního řešení a poukazuje na některé mezery v právní úpravě. Současně předkládá některé návrhy de lege ferenda, čímž představuje určitý příspěvek do diskuze o problematice českého kolektivního pracovního práva. Pátá část práce je zaměřena na sociální politiku Skupiny ČEZ. Nejprve popisuje postavení odborových organizací v této společnosti, kde sociální smír je jednou z jejích priorit. Dále se snaží se přiblížit funkci a činnost odborů. Nabízí seznámení s kolektivní smlouvou a v neposlední řadě také s procesem kolektivního vyjednávání v podmínkách Skupiny ČEZ. Pozornost na závěr si jistě zaslouží i fakt, že společnost ČEZ, a. s., se stala jedním z prvních řídících zaměstnavatelů ve smyslu § 289 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, kde byla ustavena evropská rada zaměstnanců. Proto je i této formě zastupování zaměstnanců věnováno několik málo slov.