Otázka takzvaného "konečného řešení" a konference ve Wannsee.

Abstract

Cesta ke "konečnému řešení" židovské otázky započala již v lednu 1933, kdy se moci chopila NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem. Židé začali být perzekuováni a postupně jim byla ubírána práva na svobodný život. Nacisté je totiž chtěli přinutit k emigraci, aby mohli vytvořit rasově čistý stát. Další vlna omezení přišla v podobě norimberských rasových zákonů, jež Židy degradovaly v "podřadné" lidi. Největší předválečný pogrom na židovském obyvatelstvu však přišel s Křišťálovou nocí, po níž putovali první Židé do koncentračních táborů. S počátkem války začal i projekt T4, jenž se zabýval eutanázií dlouhodobě nemocných. Ve stejné době byly zahájeny i první deportace do Generálního gouvernementu, jež byly součástí projektu přesunu etnických Němců zpět do Říše. Tím byly také položeny první základy pro zřízení židovských ghett. Postupem času, jak se Třetí říše rozmáhala, spadalo pod její vliv čím dál více osob židovského vyznání. Ghetta začala být přeplněná, tudíž se musela najít nová alternativa, která by tento problém vyřešila. Nacistické vedení tak přijalo plán Madagaskar, který se ovšem nemohl realizovat vzhledem k nepříznivé válečné situaci s Velkou Británií. Teprve až se vstupem do válečného stavu se Sovětským svazem, vyvstala nová alternativa v podobě přesunu Židů někam na východ. Tento vojenský střet měl pro německý národ přinést zároveň i tzv. životní prostor. S přepadením Sovětského svazu současně započala i nová fáze židovské otázky. Na tomto území totiž působily jednotky Einsatzgruppen, které zabíjely lidi spojené s tzv. židobolševismem, čili politické odpůrce a Židy. Vzhledem k přesvědčení, že válka bude brzy vyhrána, přistoupilo nacistické vedení ke "konečnému řešení" židovské otázky v podobě výstavby vyhlazovacích táborů. S organizovaným vražděním se tak započalo již na konci roku 1941 a následná konference ve Wannsee na to již neměla vliv. Zde se totiž rozhodovalo jen o organizačních věcech a o hraničních případech. Na jaře 1942 se tak rozběhl skutečný proces masového vraždění, neboť do operace Reinhard, která s tím bezprostředně souvisela, se postupně začaly zapojovat nově dostavěné vyhlazovací tábory s plynovými komorami. Tento proces, i když v upravených podobách, pak prakticky pokračoval až do konce války, kdy o život celkem přišlo okolo 6 milionů Židů.