Osudy židovských hřbitovů během protektorátu Čechy a Morava: Příběhy "neužitečně zabrané plochy"

Abstract

Zničené a poškozené židovské hřbitovy se staly po druhé světové válce symbolem židovské tragédie, jež později dostala většinové označení holocaust či menšinové pojmenování šoa. Přeživší příslušníci židovské menšiny pak jejich zkázu vnímali často ještě citlivěji než vyvraždění své rodiny. V letech 1938 – 1945 bylo přitom zcela zdevastováno asi 30 hřbitovů. Dalších asi 40 jich bylo velmi těžce poničeno. Tato devastace probíhala na pozadí vybičované antisemitské propagandy. V roce 1940 začala nacisticky exponovaná protektorátní propaganda útočit i na židovské hřbitovy, jejichž plocha mohla být údajně v době válečného nedostatku ekonomičtěji využita. Současně se začaly objevovat návrhy, aby náhrobní kameny ze zrušených hřbitovů byly použity na úpravu silnic, regulaci říčních toků apod. V Říšské župě Sudety docházelo k útokům na hřbitovy již o tzv. Křišťálové noci, zatímco v protektorátu Čechy a Morava byly hřbitovy napadány až od roku 1939. Náhrobky byly využity, jak antisemité navrhovali, případně k výstavbě kanalizace či jako stavební materiál. Plocha po zlikvidovaném hřbitově posloužila jako zahradnictví, skladiště vojenské techniky, pohřebiště zajatců. Po válce byly některé náhrobky využity pro výstavbu čestných pohřebišť padlých sovětských vojáků. Obnovy se dočkaly jen některé hřbitovy (např. hřbitov v Dlouhé Vsi u Sušice). Vlastní válečné operace přitom zasáhly do osudu hřbitovů méně, než činnost zfanatizovaného německého obyvatelstva, případně však také městských správ.Destroyed and damaged Jewish cemeteries became a symbol of the Jewish tragedy after theSecond World War, which was later called “the Holocaust” by the majority, or “the Shoah” by the minority. The surviving members of the Jewishminority often perceived the destruction of the cemeteries even moresensitively than the extermination of their families. In the years 19381945, about 30 cemeteries were completely devastated in the territoryof the Protectorate of Bohemia and Moravia. Another 40 or so were verybadly damaged. This devastation took place in a background of rampantanti-Semitic propaganda. In 1940, Nazi-oriented protectorae propagandabegan to attack Jewish cemeteries, which could allegedly be used moreeconomically during wartime shortages. At the same time, proposals began to appear that tombstones from closed cemeteries be used to improveroads, regulate river flows, etc. In the Reichsgau Sudetenland, cemeterieswere attacked as early as the so-called Kristallnacht, while similar attacksin the Protectorate of Bohemia and Moravia began in 1939. The gravestones were possibly used, as the anti-Semites suggested, for the construction of sewers or as building material. After the cemetery was liquidated,the area was often used as a garden, a warehouse for military equipment,or a burial ground for prisoners of war. After the war, some tombstoneswere used for the construction of honorary burial grounds for fallen Soviet soldiers. Only some cemeteries were restored (e.g. the cemetery inDlouhá Ves near Sušice). The actual war operations affected the fate of thecemeteries less than the activities of the fanatical German population, orpossibly also the city administrations.