Bezdomovci ve středně velkém městě: adaptace na urbánní prostředí, média, politika a prostor

Abstract

Cílem této diplomové práce je detailní analýza fenoménu bezdomovectví v lokalitě středně velkého českého města. Text je rozdělen do tří hlavních analytických kapitol, které na elementární úrovni odráží různé, ale vzájemně propojené dimenze explikace bezdomovectví: etnografická, mediální a politická. Nejprve se budu věnovat analýze subsistenčních strategií bezdomovců v urbánním prostoru a kritice přístupů, které předpokládají univerzální a dekontextualizovanou racionalitu adaptivního jednání. Na základě svého terénního výzkumu popíši principy, které udržují jejich strukturovanou i strukturující dimenzi sociální praxe. Hlavní součástí subsistenční strategie bezdomovců je ideál solidárního extrému. Nicméně konkrétní exprese tohoto ideálu závisí na daném sociálním kontextu. Pokud jedinec překročí hranice solidárního extrému, přichází trest. Typy trestů jsem rozčlenil do sedmi kategorií: verbálního upozornění, vyhrožování, fyzického napadení, ostrakizace, vypuzení z místa, genderově zatížených trestů a alternativních trestů. Tyto tresty udržují strukturní úroveň subsistenčních praktik a pomáhají inkorporovat nové bezdomovce. Za druhé využívám metodologický koncept mýtografu a analyzuji lokální mediální konstrukci bezdomovectví. V tomto hledu nacházím mnoho důkazů pro kriminalizaci bezdomovectví během posledních šesti let (2006-2011). Bezdomovci jsou vykresleni jako kriminálníci, devianti či téměř ďáblové ulic. Nicméně tyto konstrukce zcela opomíjí širší strukturálně-ekonomický kontext. Bezdomovectví je tedy vnímáno jako individuální selhání patologických jedinců. Lokální deník v tomto ohledu (re)produkuje "realitu strachu z bezdomovecké kriminality". Nejlepší příklad tohoto procesu je sociální produkce lokálního squatu. Za třetí analýzuji proces sociální (re)produkce místa na příkladu squatu. Využita bude teorie A. Preda, která propojuje některé aspekty časoprostorové geografie (time-space geography) s teorií strukturace. Pokusím se vysvětlit principy produkce prostoru a snahy dominantních aktérů (radních, novinářů, policistů atd.) vypořádat se s bezdomovectvím, resp. s chudobou jako takovou. "Komplexní řešení bezdomovectví" ? sousloví používané starost(k)ou dané lokality ? de facto znamená (pouhé) posilování kontroly a represe. Squat se v tomto ohledu stává hlavním bitevním polem: denní policejní kontroly, dehonestující mediální obraz, opovržení stran "běžných" občanů a otázka demolice. Bezdomovectví se v dikci nynějšího diskursu přesouvá z roviny problému sociálního a ekonomického do polohy kriminální. Bezdomovec ? "ten (deviantní) druhý" ? je tímto esencializován a démonizován. To zpětně usnadňuje a legitimizuje implementaci represe a kontroly na úrovni dominantních aktérů. Squat se tím pádem stává nejen místem, ale zároveň i vhodnou výzkumnou laboratoří neoliberální governmentality.