Relace církve a státu v rané Byzanci (IV. - VII. stol.)

Abstract

Byzantská říše zůstává doposud pro mnohé lidi "terra incognita", tedy něco exkluzivního. Tato exkluzivita byla jedním z důvodů pro napsání předkládané kvalifikační práce.Předkládaná práce se kromě kultovního kontextu primárně věnuje vztahům mezi politickým a křesťanským myšlením v rané Byzanci,kde legislativně proběhlo zestátnění křesťanského náboženství ediktem milánským roku 313. Této ideji jsou věnované kapitoly předkládané práce, které analyzují činnost moci politické (senát, císař apod.) a etablující se moc křesťanské církve, a to ve vztahu k činnosti misijní. Ze zřejmého důvodu, totiž složitosti tematiky, jsem se rozhodl, že zvolené téma bude analyzováno v kontextu kulturního prostředí IV.VII. století. Také je potřeba poznamenat, že se jedná právě o dobu, kdy se vztah mezi státem a církví v konečném důsledku plně etabluje a získává jasné kontury. V století sedmém je již relace státní a církevní moci jasně eliminována a má jasnou strukturu.