Právní úprava uprchlictví v ČSR do roku 1939

Abstract

Téma právní úpravy uprchlictví v ČSR do roku 1939 je citlivých fenoménem v československých, respektive v českých dějinách. O komplikovanosti této otázky vypovídá již to, že zatímco před událostmi roku 1938 je uprchlictví pouze otázkou mezinárodní, po nich se z ní stává otázka vnitrostátní, která je posléze eskaluje odstoupením části území Československa a dostává nový ráz. Každý tento nový rozměr s sebou přináší nové problémy a nová řešení, které mají odraz v právním prostředí daného období. První republika zastávala otevření postoj vůči uprchlíkům, ale jednotný názor napříč společností na tento problém rozhodně nepanoval. Dobový právní řád na tento problém reagoval celkem stručnou regulací, která těsně postačovala potřebám tehdejší situace. V roce 1938 se však s politickými změnami a posléze s Mnichovskou dohodou vše mění. Nastává velká uprchlická vlna, na kterou musí republika i právní řád rychle reagovat. Legislativní změny spolu s vytvořením nové instituce, Ústavu pro péči o uprchlíky s vypětím sil řeší nejhorší problémy a alespoň částečně stabilizují poměry a zajistí základní potřeby uprchlíkům. S vytvořením Protektorátu Čechy a Morava se otázka uprchlictví stává méně akutní. Počty uprchlíků se výrazně snižují, jelikož už není kam utíkat.