Sociální exkluze obyvatel obecních bytů a strategie vyrovnávání se s ohrožením ztrátou bydlení.

Abstract

Stane-li se bydlení jako základní lidská potřeba doménou nadvlády a zdrojem utlačování, dochází nevyhnutelně ke společenskému násilí. Základním východiskem této práce je premisa, že nejisté, odcizené bydlení je jednou z hlavních příčin destabilizace lidského života a jako takové prohlubuje problémy v dalších oblastech, především zdraví, zaměstnání, vzdělávání a rodinných vztazích. Tato práce se věnuje lidem, kteří se nacházejí v situaci sociálního vyloučení, v důsledku čehož žijí v prekarizovaných podmínkách nejistého a nevyhovujícího bydlení. Pomocí konceptu rezidenčního odcizení se pokusím uchopit problematiku vyloučení z bydlení v kontextu soudobé společnosti a porozumět žité rezidenční zkušenosti obyvatel sociálně vyloučených lokalit v menším západočeském městě, zejména způsobu, jakým se rezidenční odcizení v životech místních obyvatel projevuje, jak utváří jejich vnímání sebe sama, jejich každodennost a vztah k místu bydliště. Dílčím cílem je analyzovat, jakým způsobem ovlivňuje jejich každodenní žitou zkušenost permanentní ohrožení ztrátou bydlení a jaké jsou strategie, kterými se s tímto rizikem místní obyvatelé vyrovnávají.