Teoretický rozbor krize eurozóny

Abstract

Tato práce teoreticky rozebírá krizi eurozóny z jižní a severní pozice, přičemž vytyčené téma zkoumá skrze liberálně mezivládní přístup a sociální konstruktivismus. Pro užší zaměření práce autor zvolil na začátku výzkumnou otázku centrující se okolo zdůvodnění pozic Itálie a Německa v době horké fáze krize. V první části práce - teoretické - jsou představeny zmíněné teorie evropské integrace a jejich koncepty s přihlédnutím k výzkumné otázce. V druhé části - empirické - pak autor aplikuje představené teoretické koncepty na vytyčeném tématu. Liberální mezivládní přístup vysvětluje odlišné pozice Itálie a Německa materialisticky a racionálně skrze logiku výhodnosti. Jejich pozice tak vychází z principu maximalizace užitku. Síla ve vyjednávání obou zemí vychází z asymetrické vzájemné závislosti a ze síly intence dosáhnout kompromisu. Itálie má silný zájem o dosažení kompromisu, jelikož by jí v případě nedohody čekaly katastrofální následky. O to větší ústupky pak v architektuře nově vzniklých institucí musí udělat. Německo je zase v privilegovanější pozici "dárce chleba" a v pozici síly vycházející z asymetrické vzájemné závislosti. Z tohoto postavení do velké míry diktuje charakter dohodnutých institucí a legislativních aktů. Dosažené instituce tak mají značně mezistátní, limitovaný a podmíněný charakter. Sociální konstruktivismus, v autorově výzkumu dominantní socio-ekonomický kulturní narativ Itálie a Německa, se zabývá ideovou stránku zkoumaného problému. Německá pozice je tak vysvětlována skrze ordoliberalismus vycházející z protestantských kruhů, který klade velký důraz na podmíněnost transferů. Dále akcentuje silný stát, který má vytvářet ideální podmínky pro tržní soupeření aktérů. Kdežto Itálie je představována skrze katolické sociální učení, které má zásadně odlišnou představu o ekonomickém uspořádání. Akcentuje korporativismus a bezpodmínečné transfery. Eurokrize je tak představována jako kolize odlišných kulturně zdůvodněných perspektiv.