Téma "dvojího úvazku" ve feministické politické teorii

Abstract

Tato práce se zabývá tématem dvojího úvazku prostřednictvím poznatků z feministické politické teorie. Nejdříve je v rámci této práce podrobněji konceptualizován samotný dvojí úvazek a vysvětleny jsou i další aspekty nerovného pracovního rozložení na linii genderu. Vytyčeny jsou tři analytické kategorie související s dvojím úvazkem, které jsou zároveň relevantními kategoriemi i pro jednotlivé feministické proudy. V práci je použita ta samá kategorizace, jakou ve své knize využívá politická teoretička Allison Jaggar. Těmito kategoriemi jsou rozdělení sfér na veřejnou a soukromou, oddělení práce za finanční ohodnocení a práce bez nároku na finanční ohodnocení a kategorie poslední se týká otázky harmonizace rodinného a pracovního života. Tyto jednotlivé kategorie jsou tedy kriticky reflektovány za pomocí využití perspektiv liberálního feminismu, radikálního feminismu a také perspektiv feministických teorií využívající do větší či menší míry poznatky marxismu. Těmi jsou marxistický feminismus, socialistický feminismus a v textu jsou obsaženy poznatky autorek, jež řadíme do kritické společenské teorie, které ve svých analýzách také zohledňují socioekonomické hledisko. V rámci každé kapitoly věnované jednotlivým feministickým směrům jsou zodpovězeny, explicitně či implicitně, otázky vytyčené v úvodu práce týkající se zaprvé vnímání povahy ženské útlaku, který se mj. projevuje větším pracovním zatížením a zadruhé řešení z tohoto nerovnoměrného výkonu práce, který postihuje ženy. Liberální feminismus se zasazuje o to, aby i ženám byly poskytnuty rovné příležitosti a ve svých analýzách se tedy zaměřují na umožnění rovnoprávného působení žen ve veřejné sféře a sféře placené práce. Radikální feminismus je toho názoru, že ženy jsou utlačovány patriarchálním systémem, tedy systémem hierarchických mocenských vztahů mužské dominance. Vize proti tomuto typu útlaku vede tedy přes svržení tohoto systému. Radikální feminismus se svojí perspektivou založenou zejména na identitě žen, se primárně zabývá jinými tématy než je téma práce, poskytuje ale unikátní perspektivu a se svým heslem osobní je politické, přispěl i začleněním nových témat. Socioekonomické hledisko žen je zkoumáno v rámci marxistického feminismu. Marxistický feminismus identifikují jako přímého strůjce ženského útlaku kapitalismus a zlepšení ženské situace vidí v zlepšení jejich socioekonomické situace. Tyto jednostranně založené analýzy ale nedokáží postihnout úplnou realitu dvojího úvazku. Všechny tyto postupy, nicméně, zajisté pomohly k vytvoření celistvého obrazu o této problematice i celkově o povaze ženského útlaku. V nosné komplexní analýze je tudíž potřeba skloubit všechna tato uvedená hlediska a rámovat společenskou nerovnou dělbu práce jako projev základní nespravedlnosti. Tím se překonává problém prosazování neúplných teorií spravedlností, jelikož zahrnuje všechny typy nespravedlností vyplývajících z nedostatku společenského a kulturního uznání a nerovnoměrné distribuce společenských zdrojů. Činí tak představitelka kritické teorie Nancy Fraser a stejně tak pracuje s nerovnou dělbou práce i Iris Marion Young, představitelka socialistického feminismu, který ve své analýze, oproti feminismu marxistickém, klade větší důraz na roli genderových vztahů. V závěru práce je představena vize spravedlivé organizace genderové dělby práce, která spočívá ve větší propojenosti a absenci genderové nastavení jednotlivých kategorií spojených s druhým úvazkem.