Mumifikace a náboženství

Abstract

Již od antiky se mnoha učenců snaží porozumět vztahu těla a duše. Objevili se různé názory, ale dodnes není jasné jaký vztah zde existuje. Mnoho světových náboženství i nábožeství neliterárních národů věří v duchovní překročení smrti. Proto se ve své práci zabývám vztahem náboženství a úpravy těla. Z náboženských důvodů se mumifikovalo na celém světě. Ve své práci jsem se zaměřila na nejdůležitější oblasti, ve kterých se mumifikace praktikovala. V Egyptě věřili, že podmínkou posmrtného života je uchování těla. Také zde nebylo výjimkou uchování zvířat, hlavně koček. V Jižní Americe věřili, že po smrti se mrtvý navrátí do lidského těla přes tři fáze, kdy ve třetí fázi je duše vložena do ženského lůna. V Asii jsou nejznámějšími oblastmi Tibet a Čína. Buddhisté nevěří na existenci věčné duše a podle nich neexistuje žádné já. Podle mého názoru tedy mumifikovaly proto, aby uchovaly podobu duchovních vůdců. Taoisté věří, že část duše je pohřbena s tělem a část spěje k odpočinku nebo ji čeká trest za hříchy. Dosud je nejasné, za jakým účelem uchovávali těla, ale podle mého názoru to souvisí s kultem předků. V Evropě mumifikovali Řekové, kteří tento obyčej převzali z Egypta. Ti věřili v posmrtný život v podsvětí. Další naleziště mumií v Evropě jsou ve Velké Británii, Irsku, Německu, Nizozemí, Švédsku, Dánsku a České republice. Mumie nepochází jen z dob dávno minulých, ale i z moderní doby. Nejznámějšími jsou doktor Pettigrew, Jeremy Bentham a Vladimír Iljič Lenin.