Strava jako identifikační a diferenční prostředek

Abstract

Prezentovaná práce staví do ohniska svého zájmu stravu a stravování jako nejen ryze biologický akt, jenž je vnímán jako prostředek k uspokojení základní existenční potřeby člověka, a jako takový je objektivní a unifikovaný pro všechny zástupce lidského druhu, ale poukazuje na subjektivní, sociálně konstruované vlastnosti jídla a praktik s ním spojených, mající nezanedbatelnou úlohu v každodenním životě lidí. ´Jsme to, co jíme´ není jen prázdná fráze, je to sdělení, které v sobě kóduje zprávu o tom, že jídlo je kultura jednak na úrovni produkce i na úrovni konzumace. Jídlo je kultura, a tak má schopnost leccos vypovídat i o aktérech v této kultuře, vytvářet mezilidské vztahy a dále je (re)definovat, a (re)produkuje tak i příslušnost v rámci společnosti. Prezentovaná práce se zaměřuje na problematiku stravy právě z této sociálně-konstruktivistické perspektivy, a snaží se zodpovědět otázky, jakým způsobem a do jaké míry může představovat kultura, odehrávající se na poli stravovacích praktik, prostředek vytyčující hranice mezi ´vlastní´ a ´cizí´ skupinu, posilovat vazby uvnitř jednotky i vědomí vlastní sounáležitosti s ní, a vytvářet tak platformu pro etablování specifické skupinové identity. Hlavní roli v prezentovaném výzkumu sehraje skupina českých a slovenských reemigrantů, kteří se po válce vraceli do Československa z Bulharska. Text uplatňuje poznatky z oblastí symbolické antropologie, antropologie jídla či antropologie smyslů, aby tak poukázal na stravu jako na symbolické médium, jež má schopnost přenášet paměťovou stopu napříč časovým i teritoriálním prostorem, upevňovat migrací zpřetrhanou kontinuitu vlastní identity, a ukotvovat ji v novém prostředí.