Význam habituální pohybové aktivity v posttraumatické fyzioterapii

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá vlivem pohybové aktivity v dětství i dospělosti na průběh rekonvalescence po operačním řešení zlomeniny proximálního femuru, na jejímž vzniku se u žen vyššího věku často spolupodílí osteoporóza. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje informace o epidemiologii, rizikových faktorech, diagnostice a léčbě osteopororózy a zlomeninách proximálního femuru, které jsou jejím častým prvním projevem. Také specifikuje pohybové aktivity vhodné pro lidi ve věku nad 50 let. Praktická část je tvořena denzitometrickým vyšetřením souboru žen, které v minulosti prodělaly zlomeninu proximálního femuru doplněné dotazníkovým šetřením. Dotazníkové šetření se týká typu a frekvence pohybové aktivity, kterou tyto ženy měly v minulosti a vlivu těchto aktivit na průběh pooperační rekonvalescence. Stanovené hypotézy jsou ověřovány podle výsledků denzitometrického i dotazníkového vyšetření. Výsledky práce jsou hodnoceny v jejím závěru. Prokázal se velký význam habituální pohybové aktivity pro posttraumatickou fyzioterapii.