Hijrah of Our Time: Islamic Concept of Religious Emigration in Contemporary Salafism

Abstract

Tato studie představuje srovnání nábožensko-právního pojetí hidžry v přístupu škol salafismu, kterými jsou Islámský stát v Iráku a Levantě a škola Muhammada al-Albániho a jeho žáků. První, teoretická část předkládaného materiálu, si klade za cíl poskytnout kontextový základ, na kterém je postavena analytická kapitola tohoto článku. Následující analytická část se zaměřuje na kategorizaci salafistického pojetí hidžry prostřednictvím kvalitativní obsahové analýzy několika textů, které zahrnují na jedné straně produkci Muhammada al-Albaniho a jeho studentů a na druhé straně časopisy Dabiq a Rumiyah, které byly zveřejněny jménem Islámského státu v Iráku a Levantě. Důvodem výběru těchto konkrétních autorů a jejich pojetí hidžry jako hlavního výzkumného záměru předkládané studie je, že na jedné straně Islámský stát představuje nejnovější entitu, která téma koncepčně uchopila a především z něj učinila jeden z pilířů jeho obecná ideologie a na druhé straně myšlenky al-Albániho jsou extrémně vlivné v mainstreamovém salafismu. Rozbor ukázal, že obecně jsou obě zkoumané salafistické školy v hlavních principech podobné, tzn. oba považují hidžru za trvalou náboženskou povinnost. Liší se však v detailech a také v důrazu na násilí, přičemž Islámský stát zdůrazňuje, že hidžra a džihád jsou dvě fáze jednoho procesu, přičemž jediným možným cílem hidžry je území Islámského státu.