Zahraniční politika Turecka a vývoj vztahů země s vybranými státy Blízkého Východu po roce 2002

Abstract

Diplomová práce předpokládá změnu charakteru turecké zahraniční politiky po roce 2002, tedy po vítězství Strany spravedlnosti a rozvoje v tureckých parlamentních volbách. Tato politická strana zahrnula do svého stranického programu Davutogluovu doktrínu strategické hloubky a politiku nulových problémů se sousedy. Tato politika pracovala s vizí historického a geografického významu Turecka. Za těchto okolností by Turecko mělo budovat svou strategickou pozici na Blízkém východě. Země by měla navazovat užší spolupráci se svými sousedy v regionu a naopak méně spolupracovat se Západem, především se Spojenými státy americkými či Evropskou unií. V souvislosti s integrací této politiky do programu strany se turecká zahraniční politika razantně změnila.Práce se zabývá vývojem zahraničně-politických vztahů Turecka s Íránem, Sýrií a Izraelem ve dvou obdobích. První období sleduje vývoj zahraničních vztahů v devadesátých letech, druhé období definuje změnu vztahů pod vedením Strany rozvoje a spravedlnosti mezi lety 2002 a 2011. Ve všech případech výsledky komparazivní analýzy diplomové práce potvrzují změnu charakteru zahraničně-politických vztahů. Partnerství mezi Tureckem a Izraelem v posledním desetiletí dvacátého století se v novém tisíciletí změnilo. Turecko přestalo podporovat Izrael v izraelsko-palestinském konfliktu a naopak začalo podporovat Palestince. Turecko-iránské a turecko-syrské vztahy, jež v devadesátých letech spíše stagnovaly, se po roce 2002 začaly velmi pozitivně rozvíjet. Počet státních návštěv vzrostl, bylo také podepsáno mnoho dohod o vzájemné spolupráci. Diplomová práce se zabývá také ekonomickými faktory, které do značné míry ovlivnily vzájemné vztahy Turecka a sledovaných zemí, zejména otázka sdílení regionálních vodních zdrojů a zemního plynu proudícího z Íránu přes Ankaru do Evropy.