Poměr přímé a zastupitelské demokracie v ústavním systému ČR

Abstract

Kořeny demokracie sahají až do starověkých Atén, kde představovala politický systém vlády lidu. Byla považována však pouze za jeden z možných politických systémů. Až posledních dvě stě let je na demokracii pohlíženo jako na hlavní normu při posuzování systému vládnutí. Výkon moci v demokratické formě vládnutí je bezpodmínečně postaven na účasti člověka a občana. Právě podle způsobu zapojení občana na rozhodování lze demokracii rozdělit na přímou a nepřímou neboli zastupitelskou. Ve většině moderních států převládá forma zastupitelské demokracie a jinak tomu není ani v České republice, kde je v Ústavě zakotveno, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústava však také může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo. K výkonu přímé demokracie pak mohou být využívány různé její instituty, které mají doporučující nebo rozhodovací charakter. Přímá demokracie je však velkou částí politiků, ale i občanů vnímána a v podstatě zužována pouze na institut referenda. Zásadní problém z hlediska přímé demokracie je spatřován v tom, že v ústavním pořádku České republiky zatím stále chybí zakotvení institutu celostátního referenda. Tím je myšlen především zákon o obecném referendu, který by zastřešoval jednotlivé speciální zákony, které jsou potřebné k provedení konkrétního referenda. To, že tento zákon o obecném referendu není zakotven v našem právním řádu, řadí Českou republiku do malé skupinky evropských států, které tak také ještě neučinily. Hlavním cílem bylo zjistit, zda je možné stávající poměr přímé a zastupitelské demokracie změnit ve prospěch přímé demokracie při dodržení zásadních ústavních kautel a uplatnění institutů přímé demokracie ve vztahu k tripartitě moci. Odpověď na tuto otázku je kladná, ale je potřeba zdůraznit, že vzhledem k odlišnostem moci zákonodárné, výkonné a soudní. Je velice důležité jaký institut použít a k čemu je dobrý. Například budeme-li uvažovat o posílení přímé demokracie ve vztahu k moci výkonné, zřejmě nejvhodněji by byl institut odvolání. Uplatnění lidového hlasování by naopak bylo velice složité a výměna rozhodnutí orgánu výkonné moci za rozhodování referendem takřka nemožná a v podstatě i zbytečná, neboť moc výkonná je vymezena secundum legem. Snaha o zvýšení poměru přímé demokracie vůči zastupitelské demokracii nepramení z ničeho jiného, než z nespokojenosti občanů s tím, jak jimi volení zástupci hospodaří. Zvýšení poměru přímé demokracie není lékem na všechny problémy, ale kdyby jejím přínosem bylo pouze to, že by si politici uvědomili, že jsou pod neustálým dohledem voličů, kteří mohou kdykoliv zasáhnout, bylo by to bezpochyby značné pozitivum pro celou společnost.