Velká francouzská revoluce - od jejího počátku po konec jakobínské diktatury

Abstract

Příčiny revoluce měly politický, finanční a sociální charakter. Nejprve je popsána podoba absolutistického režimu. Kritika režimu přicházela především ze strany osvícenských filozofů. Svolané generální stavy měly napomoci nelehkou situaci vyřešit. Národní shromáždění zrušilo feudální systém a položilo základy pro nový stát respektující lidská práva, občanské svobody, rovnost mezi lidmi a ústavu. Na politickém životě té doby se stále více podílely politické kluby a noviny. Francie byla neustále pod tlakem vnitřní i vnější hrozby kontrarevoluce. Revoluce se vyvíjela skrze konflikty. Radikalismu a násilí ve společnosti přibývalo. Povstalecká komuna měla větší moc než zvolení poslanci. Teror probíhal na hospodářské, politické i ideologické úrovni a měl být zaměřen proti kontrarevoluci a zrádcům. Svou nesmlouvavou politikou Robespierre postupně ztrácel podporu mezi poslanci vlastního klubu i mezi pařížskými radikály. Diktatura skončila thermidorským převratem, který se pokusil situaci stabilizovat.