Otázky individuace a moudrosti v Jungově pojetí člověka

Abstract

Cílem této diplomové práce je snaha o přiblížení takzvaného procesu individuace, jak jej formuloval Carl Gustav Jung v rámci své myšlenkové koncepce. Proces individuace je interpretován v kontextu Jungovy filosofie člověka. Práce se dále věnuje případnému vztahu mezi procesem individuace a takzvanou "prisca sapientia" nebo-li "prastarou moudrostí".

V první části práce se zabývám ideovým základem Jungovy myšlenkové koncepce. Věnuji se Jungově percepci vědy a rovněž filosofie. Stručně následně zmiňuji myslitele, kteří Junga ovlivnili, případně ke kterým se nějakým způsobem explicitně hlásí. Kromě toho se v této části zabývám také rozdílem v přístupu k filosofii a metafyzice, pokud jde o Junga a jeho učitele Freuda. Následuje interpretace konceptu nevědomí, a to jak ve smyslu, jak jej postuluje klasická psychoanalýza, tak v kontextu Jungovy myšlenkové koncepce.

V další části se zabývám procesem individuace a Jungovou strukturou psyché. Celý proces individuace je přitom pojat jako cesta sebepoznání. Zabývám se zde jednotlivými složkami nevědomí a jejich obsahy, jejichž uvědomění představuje, dle dikce Jungova systému, cestu k takzvanému bytostnému já. Právě to má představovat hypotetický cíl celého procesu individuace, jehož charakter je předmětem této části. Zároveň se zde setkáme s pojmy z Jungovské psychologie jako persona, stín či anima, které se vztahují ke zmiňované struktuře duše.

Poslední část je pak věnována takzvané "prisca sapientia" nebo-li "prvotní moudrosti". Jako stěžejní se zde ukazuje především psychologická interpretace hermetické alchymie, se kterou Jung nepřišel jako první, ale intenzivně se k ní hlásil. Zabývám se zde tedy otázkou, v jakém smyslu spatřoval Jung paralely mezi alchymickou symbolikou a svým procesem individuace. Nechybí ani ukázka alchymistického textu, jež má dle Jungových slov proces individuace symbolicky popisovat a pokus o vlastní interpretaci v kontextu Jungova myšlenkového systému.