Záruky soudcovské činnosti

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá komplexním vymezením záruk soudcovské činnosti, přičemž systematicky rozebírá teoretické, procedurální, materiální a personální aspekty této problematiky. V první kapitole s názvem "Teoretické vymezení pojmu 'záruky soudcovské činnosti'" je pojem podrobně konkretizován a doplněn o významné historické milníky, zejména ve vztahu k nezávislosti soudců během první Československé republiky a období druhé světové války. V době první republiky sehrála klíčovou roli recepce rakousko-uherských ústavních tradic, což podněcovalo vznik právního řádu s demokratickými prvky, přičemž Ústava z roku 1920, která stanovovala nezávislost soudců, položila pevný základ pro budoucí demokratický vývoj. Naopak, druhá světová válka přinesla výrazný útlum demokratických aspirací, Mnichovská dohoda a následné postoupení českého území Německu vedly k nastolení autoritářského režimu, jenž omezil lidské svobody a soudcovskou nezávislost až do roku 1945. Protektorát Čechy a Morava, zřízený 15. března 1939, urychlil proces likvidace demokracie a měl dlouhodobé negativní dopady na fungování soudnictví, což se projevilo i v poválečných snahách o obnovu nezávislosti soudců. Další část teoretického vymezení zahrnuje rozbor soudní moci, podstaty soudcovské činnosti a současných perspektiv nezávislosti a nestrannosti soudů v České republice i v rámci evropského práva. Součástí této analýzy je rovněž rozbor rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-132/20 Getin Noble Bank, kde bylo zdůrazněno, že jmenování soudců v nedemokratickém režimu samo o sobě neznamená porušení jejich nezávislosti, pokud nejsou doloženy konkrétní důkazy o opaku. Kapitola věnovaná osobnostním a psychologickým předpokladům soudce představuje přehled klíčových vlastností, které by měl každý soudce mít. Věnuje se zejména procesu jmenování, který zahrnuje povinné psychologické vyšetření dle vyhlášky č. 516/2021 Sb., a dochází k závěru, že kromě odborných znalostí jsou nezbytné také rozhodnost, svědomitost a lidskost. Součástí této části je také stručný exkurz do soudcovské filozofie a vysvětlení významu různých filozofických směrů, jejichž vliv je patrný v judikatuře. Další kapitoly se věnují procedurálním a materiálním zárukám soudcovské činnosti. Procedurální záruky shrnují základní principy a pravidla, jež musí být dodržována v každém soudním řízení a jsou zakotveny v Ústavě České republiky, Listině základních práv a svobod a dalších právních předpisech, například v trestním nebo občanském řádu. Materiální záruky kladou důraz na individuální kvality soudců, mezi něž patří nezávislost, nestrannost a odpovídající úroveň vzdělání. Standardizovaný proces jmenování a otázka psychické způsobilosti, ilustrovaná konkrétním případem soudce, podtrhují význam udržení vysoké kvality soudnictví a důvěry veřejnosti. Poslední kapitola se zaměřuje na personální záruky výkonu soudcovské činnosti, kde se věnuje především roli etického kodexu soudce. Etický kodex, ačkoliv není přímo vymahatelný, obsahuje zásady, které jsou implementovány prostřednictvím zákonů a tak zajišťují dodržování etických standardů. Tato část rovněž zdůrazňuje význam adekvátního platového ohodnocení soudců, které je považováno za klíčovou záruku zajišťující odpovídající úroveň soudnictví a odrážející obrovskou zodpovědnost každého soudce.