DESIGNOVÁ IMPROVIZACE

Abstract

Práce zkoumá styčné plochy keramiky a zvuku. Rešerše je vystavěna na jejich vlastnostech a filozofických obrazech. Opírá se o divoký mix vědy, postmoderních analytických přístupů, fabulací a metafyzických úletů, kterými je zvuk obklopen a vykreslen jako hybatel všeho. Fyzickým přímým mostem mezi zvukem a keramikou je pohyb. Vytvořená práce je organismus/svazek těl rozezněný a oživený svým vnitřním pohybem. Využívá rezonančních vlastností keramiky a je rozpohybován elektronicky. Jeho vizualita a zvuková osobnost zkoumá subjektivitu vyprávění a vnímání jedné situace (reality). Analytické vědecké pochopení zákonitostí zvuku a jejich aplikace versus nekonzistentní a subjektivní účinek zvuku na individuum je iniciačním momentem práce. Neodolatelně mě lákal paradox synchronních chápání podstaty věci (jádra pudla) současně postavený do prudkého rozdílu. Práce se ponořuje do protichůdných způsobů vnímání a přemýšlení o zvuku. Spojením s materiálem jsou jí dávány prostorové určení, vlastnosti, rozmlžené hranice. Instalace synteticky propojuje dvě smyslová působení: odtažité smysly zrak a sluch. Jimi je návštěvník pozván do organismu s neznámými zákonitostmi. Tato práce nemá pevné vědecké parametry a výzkum/tvorba se zabývají afekty, nelogičnem a intuicí. Přijímají je jako nanejvýš přínosné plug-iny pro západní kulturu.