Analogie jako základ lidského myšlení a jazyka

Abstract

Hlavní tezí této práce je tvrzení, že jazykový význam je analogickým vztahem. Práce vychází z pojetí analogie v díle D. Hofstadtera a toto pojetí rozvádí do oblasti sémantiky. Pro Hofstadtera je analogie uchopením a interpretací současné zkušenosti pomocí zkušeností minulých. Mentální struktura v paměti, tedy koncept, strukturuje data z vnímání. Takto pojatá analogie může být chápána jako základ lidského myšlení a kognice. Jazyk v tomto pojetí kognice a myšlení hraje ale spíše vedlejší úlohu, protože tyto mentální struktury nemusí být nutně jazykové povahy a stejný mechanismus analogie je dokázán i u nejazykových subjektů. Vysvitá tak otázka po účelu jazyka. V práci je tak nejdříve navrženo rozlišení analogie percepční a analogie jazykové, kdy první je chápána jako nástroj vnímání a druhá jako nástroje komunikace. Jazykové výrazy se při procesu učení se jazyku stávají součástí mentálních struktur v paměti, a pomocí užití těchto výrazů lze pak aktivovat mentální struktury nesouvisející s obsahem vnímání. To pak za předpokladu sdílení jazykového kódu umožňuje vyvolávat v posluchači jinou zkušenost mimo tu, co právě vnímá. Dochází tak k reprezentaci nepřítomné zkušenosti, která je v této práci chápána jako základní účel komunikace. Takto pojatá sémantika je sémantikou mentalistickou ve které významem i denotátem jazykového výrazu je koncept.