Vyrovnávání se s minulostí v české a polské poválečné kinematografii

Abstract

Ve středu zájmu této studie stojí problematika vyrovnávání se s vlastní minulostí. Toto téma je podstatné pro každou společnost, která si prošla totalitní minulostí. Prostor střední Evropy je determinován cyklickými dějinnými zvraty, proto byl zvolen příklad Československa a Polska. Prostředníkem se světem minulosti je pro každou společnost její kolektivní paměť, která se významně vtišťuje do kulturních produktů. Důležitým uměleckým odvětvím se v období 20. století stal film. Reflexe vlastní minulosti byla proto konána na základě zobrazení dějinných procesů ve 20. století v české a polské poválečné kinematografii. Je potřeba zdůraznit, že byla realizována z české perspektivy. Jelikož je sledovaná problematika velice rozsáhlá a aby bylo dosaženo validních výsledků, byla věnována velká pozornost také popisu poválečné historie obou zemí a vývoji jejich kinematografií. Důležitými zdroji této práce jsou mimo konkrétních filmů, též prameny z oboru filmové vědy. Při zpracování tohoto předmětu, byly využity metody analýzy filmů, komparace zjištěných výsledků a jejich následná interpretace. Jádrem zkoumání byl způsob vyobrazení historických aspektů konkrétních filmových děl, reprezentujících dané segmenty poválečných dějin. Jejich věrohodnost byla konfrontována se stávajícím historiografickým poznáním. Srovnáním zobrazování minulosti prostřednictvím filmu v obou sledovaných zemích bylo dosaženo několika zajímavých zjištění. Především byla vymezena jistá typologie zobrazení, která je závislá nejen na autorské invenci, ale pochopitelně také na stavu politického klimatu konkrétní země v konkrétním časovém období. Odlišnosti jsou závislé na kulturní tradici dané země, přičemž jak polská, tak česká tvorba má výrazná specifika. Vzhledem k tomu, že minulost je latentně stále přítomná v naší současnosti, lze obecně hovořit o velké míře potenciálu, kterým daná problematika disponuje a proto, je perspektiva možností studia velice široká.