Spalování odpadu a lidská kremace

Abstract

Na lidské tělo, které nejeví známky života, se můžeme dívat podobně jako na odpad. Jako na něco nepoužitelného, na něco, co na tomto světě ztratilo svůj původní účel. Někdy může být za nepoužitelného či mrtvého prohlášen dokonce i stále žijící člověk, a to zcela subjektivně, intersubjektivně a/nebo institucionálně. To se týká i věcí, které by v mnoha případech mohly být využity někým jiným, než jejich původním majitelem, místo toho jsou však pohřbeny na skládce. Může být lidské tělo vnímáno jako odpad? Pokud ano, chováme se podle toho k němu? O mrtvých tělech, ani o odpadu se moc nemluví. Vypadá to, že obojí patří do nějaké jiné dimenze naší reality, na kterou se spíše snažíme zapomenout, odsunout stranou, popřít její existenci. Cílem práce je zjistit, zda existuje nějaká spojitost mezi vnímáním odpadu a porozuměním naší vlastní smrtelností.