Náhrada újmy v pracovněprávních vztazích

Abstract

Odpovědnost za újmu je zvláštní formou vztahu, kdy na základě porušení již existující primární povinnosti vzniká škůdci povinnost sekundární - povinnost k náhradě újmy. Existuje značná řada „druhů“ odpovědnosti za újmu, z nichž mnoho je primárně upraveno v občanském zákoníku, jiné jsou upraveny zvláštními zákony. Náhrada újmy v pracovněprávních vztazích je upravena ve speciálním právním předpisu – zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, který předmětnou právní úpravu pojímá spíše komplexně a věnuje jí celou svojí část jedenáctou. V předmětné právní úpravě se pak odráží nerovné postavení subjektů pracovněprávních vztahů, zejména pak zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance. Cílem tohoto článku je přiblížení náhrady újmy v pracovněprávních vztazích de lege lata, zejména pak náhrady újmy ze strany zaměstnavatele.

Liability for damages is a special form of relationship where, on the basis of a violation of an already existing primary obligation, a secondary obligation - the obligation to compensate the damages - arises for the harming party. There is a considerable number of "types" of liability for damages, many of which are primarily governed by the Civil Code, others are governed by special statutes. Compensation for damages in employment relations is regulated in a special legal regulation - Act No. 262/2006 Coll., Labor Code, as amended, which covers the legal regulation in question rather comprehensively and devotes its entire eleventh part to it. The legislation in question reflects the unequal status of the subjects of labor relations, especially the protection of the employee. The aim of this article is the compensation for damages in employment relations de lege lata, especially the liability of the employer for damages.